Kultura je na pokraji existenční krize. Studenti uměleckých oborů se bojí o svá vysněná zaměstnání
Studentka Pražské konzervatoře Emma Žežulová (20) se věnuje pátým rokem hře na lesní roh. Zároveň působí v divadlech Letí, jako asistentka režie, a Minor, kde pracuje jako uvaděčka. „Přišla jsem například o školní koncerty s orchestrem, které jsou zásadní. Můžu cvičit doma, ale chybí mi možnost praxe jak v komorní hře, tak v té s orchestrem. Je to nenahraditelná ztráta,” míní Žežulová. Praktické hodiny podle ní momentálně nejsou přínosné. „Distanční výuka funguje tak, že si s profesorkou volám jednou týdně přes WhatsApp. Kvalita zvuku je špatná, hovor se seká. Telefonáty jsou spíše pro pocit,” konstatuje Žežulová.
Rakousko studenty finančně podpořilo
Ačkoliv v Česku momentálně všechny školy učí na dálku, v Rakousku je situace o poznání lepší. Zuzana Petrasová (22) studuje třetím rokem klasický zpěv v Linzi na soukromé univerzitě Antona Brucknera. Situace se momentálně odvíjí od koronavirového semaforu, na kterém je Linz prozatím žlutý. To znamená, že je zde střední riziko nákazy. Studenti se tak mohou i nadále účastnit praktické výuky. „Když cvičíme s ansámblem, musíme dodržovat větší rozestupy,“ popisuje situaci mezzosopranistka Petrasová. Dodává, že v případě společných zkoušek nad patnáct osob se výuka přesouvá do velkého sálu, jehož kapacita je 500 lidí. Opatření se dodržují i během školních koncertů. „Kvůli trasování se diváci musí registrovat, aby bylo jasné, kdo přijde a s kým. Podle toho se i uspořádají místa,” vysvětluje Petrasová.
Studium v zahraničí vnímá v současné situaci jako výhodu. Praktická výuka je zatím nedotčená a univerzita se o své studenty stará. „Na jaře jsme měli možnost zažádat si o finanční podporu,” vysvětluje Petrasová a dodává, že se suma pohybovala individuálně v řádech stovek eur podle množství práce, o kterou studenti přišli.
Praxe dálkově učit nejde
Kromě studentů kritizují on-line lekce i někteří učitelé. Jaroslav Brabec (66), vedoucí katedry kamery na FAMU, není výjimkou. „Na dálku jdou učit teoretické předměty, ale ne ty praktické. Přednášky jsou pak nedostatečné, což pro studenty není fér,” myslí si Brabec. Některá cvičení dokonce musela škola odložit nebo úplně zrušit.
Také Natálie Durchánková (23), která je v prvním ročníku oboru animace na FAMU, vidí v absenci praxe velký problém. Nejvíce jí trápí zrušení takzvaných Praktik. Tedy předmětu, který měl seznámit první ročník s ostatními obory. „Kvůli vládním opatřením jsme o tento předmět přišli. Musím říct, že mě zrušení hodin velmi mrzí a nevím, kdy látku doženeme,” říká Durchánková.
Kromě ztížené výuky však studenty trápí i současná kulturní situace a postoj politiků. „Výrok pana prezidenta Zemana o tom, že umělci vytvořili svá nejkrásnější díla tehdy, když byli hladoví, mě šokoval. Nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo plakat,” dodává Durchánková, podle které nevypadá budoucnost kreativních oborů vůbec slibně.
Pódia nahradil mrazák
Studentce Žežulové zkomplikovala vládní nařízení nejen školní docházku, ale i pracovní příležitosti. „Představení Les sebevrahů, kterému dělám asistentku režie, mělo mít 19. října premiéru. Ta se samozřejmě nekonala,” popisuje Žežulová, která přišla i o honorovaná taneční vystoupení s hradišt´ským folklórem a dočasně také o práci uvaděčky v Minoru.
Ztrátu pracovních nabídek zná i mezzosopranistka Petrasová. Podle ní jsou nyní umělci na pokraji existenční krize. „Doufám, že se lidé do divadel vrátí. Bojím se ale, že pandemie bude pro některé zpěváky a herce likvidační,” domnívá se Petrasová, která podotýká, že někteří hudebníci museli změnit svá zaměstnání.
„Spolužačka se setkává s dirigentem u mrazáku v Rohlíku. Protože v jejich oboru práce není,” potvrzuje slova Petrasové studentka Žežulová. Obě se ale shodují v tom, že umění musí přežít. „S přáteli a kolegy si teď často klademe otázku, zda korona nebude koncem živého umění. Všichni ale doufáme, že budeme pokračovat,” dodává s nadějí Žežulová.
Text vznikl ve spolupráci s redaktorkou Generace20 Danielou Habešovou.
