Kritika postavy na konzervatořích může vést až k anorexii
Když se dívky hlásí na konzervatoř, těší se, že zapracují na talentu. Často se ale místo protančení školou potýkají s tvrdou realitou. Urážky poslouchají především od učitelů, nejčastěji formou body shamingu, což je hanobení na základě fyzického vzhledu. „Najdou se momenty, kdy profesor začne křičet ‚Nejez tu polívku, jsi tlustá!‘,“ říká studentka Tanečního centra Praha Helena (18). Z důvodů ochrany soukromí bylo respondentce změněno jméno, redakce její identitu zná. Podle jejích slov učitelé poznámkami příliš nešetří.
Profesor je přísným porotcem
Váha a vzhled jsou na některých konzervatořích velmi častým tématem. „Učitelé se nás nebojí nahlas urazit nebo říct, že pokud nezhubneme, nebudeme vystupovat,“ popisuje situaci studentka. Větší výhodu pak mají chlapci. „Hubený student má dveře otevřené všude, bez ohledu na talent nebo technickou zdatnost,“ dodává.
Nátlak ze strany profesorů může vést i k vážnějším problémům. „Byla jsem svědkem několika hlasitých konverzací mezi studentem a kantorem, které po pár měsících vedly k anorexii,“ říká Helena. Dále se zmiňuje například o pondělním vážení mladších studentů nebo několikahodinových trénincích mimo choreografii.
Dopad na psychiku okomentoval i klinický psycholog a psychoterapeut Jan Kulhánek. „V období puberty jsou lidé hodně citliví také na kritiku a některým z nich opravdu extrémně záleží na tom, co si o nich ostatní myslí,“ vysvětluje. Situace ale může vést k mnohem hlubším problémům. „Když si náctiletí myslí, že život jejich rodičů není dobrý, hledají jiné autority, které jim pomohou vstoupit do dospělého života. A pokud jsou opakovaně vystavováni nějakému znejišt´ování a kritice, které se zaměřuje právě na tělo, tak to má opravdu dramatický vliv na nejistotu i v ostatních věcech. Například, jak to mají ve vztazích, jak všechno zvládnou výkonově, jak budou úspěšní a jak budou přijímáni,“ dodává Kulhánek.
K situaci s profesory v Tanečním centru Praha se vyjádřila i jeho zaměstnankyně. „Vzhled řešit musíme, protože jsme taneční konzervatoř a estetický zevnějšek je důležitý. Nikdo tu ale na nikoho hrubý není, nicméně přísnost musí být.“ Na další otázky redakce již ovšem neodpověděla.
Taneční centrum Praha je konzervatoří a zároveň osmiletým gymnáziem. „Škola přijímá jedenáctileté děti, tudíž je těžké odhadnout, jaké postavy budou mít za pět let. Každá dívka prochází změnami a musí si na to sama zvyknout. To ale škola nebere v potaz,“ vysvětluje Helena.
Že je konzervatoř často tvrdým prostředím, potvrzuje i absolventka Tanečního centra Praha Jana Budařová (19). „Za dobu strávenou na škole jsem se setkala s protekcí nebo podplácením, což nebylo úplně příjemné, protože i když jsem chodila na tréninky, neměla jsem takové možnosti jako ostatní,“ říká.
Vedlejší koníčky nepřipadají v úvahu
Konzervatoř je psychicky náročná i kvůli časové náročnosti. Studium tak dívkám mnohdy zasahuje i do osobních sfér. „Život mimo školu v podstatě neexistuje. Pokud chcete na škole uspět, je třeba tomu hodně obětovat. Například vedlejší koníčky nepřipadají v úvahu,“ dodává Helena.
Stejně studium popisuje i Anna Kroupová (22), absolventka taneční konzervatoře Duncan. Osobní a profesní život se podle ní často prolíná kvůli hodinám od rána do večera. „Trávíte tam většinu času, nejde oddělit osobní hlediska, životní styl a požadavky školy, všechno se to mísí,“ vysvětluje.
Kroupová se, na rozdíl od Heleny, s urážkou postavy nesetkala. „Na bývalé škole jsem body shaming nezaznamenala. Samozřejmě si během střední procházíte pubertou, experimentujete a mění se vám postava. Kantoři ale vedli studenty ke zdravému postoji vůči svému tělu a radili, jak s ním zacházet ve všech směrech,“ doplňuje Kroupová. Situace na konzervatořích se tak neodvíjí tolik od výuky, jako od jejího vedení.
