Kritika byla nepříjemná, ale patřila k rozvoji, vzpomíná první šéfredaktorka Generace20
Jana Vitíková byla první šéfredaktorkou studentského projektu Generace20, kde vedla tištěný týdeník Echo i online verzi magazínu. Role ji rychle přesvědčila, že novinařina není pro ni, a místo toho se začala věnovat médiím z hlediska výzkumu. Dnes je autorkou dvou knih, Na kusy a Jámy. Kromě zkušeností jí škola přinesla lidi, kteří ji dodnes inspirují a jsou nesdílnou součástí jejího života.
Od dětství měla Jana ráda psaní příběhů, ale přesto se rozhodla studovat žurnalistiku na Vyšší odborné škole publicistiky z praktických důvodů. „Jako spisovatel se člověk v České republice neuživí,“ uvedla Vitíková. Psát mohla i při studiu nebo zaměstnání, což jí přinášelo klid a radost.
První redakční zkušenost
Během studia se zapojila do projektu Generace20, který zahrnoval online server a týdeník Echo. Ačkoli byla šéfredaktorkou celého projektu, tištěné Echo vedl Martin Joachymstál. Vitíková přiznala, že vedoucí pozice jí přinášela hlavně stres. „Bylo to poprvé, kdy jsem byla v takové roli, a vlastně jsem tak i zjistila, že mi takové pozice příliš nevyhovují,“ přiznala Vitíková. Projekt sice patřil k výuce, ale studenti na něm často pracovali mimo vyučování. To se pak odráželo i na výsledku.
Někdo by mohl namítat, že si studenti aspoň vyzkoušeli, jaké je pracovat v redakci, s tím ale první šéfredaktorka nesouhlasí. „V redakci máte svoji práci, a to je celé. Tady probíhala práce vedle studia,“ upozornila.
Přesto ji inspirovala spolupráce s talentovanými lidmi, i když si myslela, že by se na její pozici hodili někteří lépe. „Měli jsme radost pokaždé, když se nám podařilo vše připravit, a nakonec vidět výsledek,“ poznamenala.
Z redakce do světa výzkumu
Během působení v redakci Generace20 se ukázalo, že problém s časem nebyl jedinou komplikací. Skloubení vlastních představ s vizemi ostatních novinářů a vedoucích rubrik byl také tvrdý oříšek. Vitíková vše vnímala jako proces učení. „Člověk se nejlépe učí, když dělá, co ho zajímá,“ konstatovala. Kritika byla někdy nepříjemná, ale byla součástí učení a rozvoje.
Působení ve vedení redakce ji neodradilo od mediálního světa, ale byl to vnitřní proces, který ji zavedl do toho akademického. Velký vliv na její směřování měl doktor Jiří Vymazal, sociolog a teoretik médií. Díky němu se začala médiím věnovat z hlediska výzkumu. Nakonec vystudovala sociální vědy a začala pracovat v Centru pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR, což jí v současnosti přináší velké uspokojení.
Mezi učitele, kteří ji nejvíce ovlivnili, patřil kromě Vymazala také významný spisovatel Václav Vokolek, s kterým se přátelí dodnes. Vokolek také stál za vydáním její první knihy Na kusy a podílel se i na druhé knize Jámy. Vitíková jej vnímá jako velice vzácného člověka, který se nikdy ke studentům nechoval povýšeně a podporoval je v jejich tvůrčích projektech.
Vzpomínky, přátelství i láska z redakce
Ke studentským létům patřily návštěvy Baru 69 v Navrátilově ulici a Kotvy ve Spálené. Jejím manželem se stal její bývalý spolužák a vedoucí sportovní redakce Generace20. Seznámili se v posledním ročníku a od té doby jsou spolu – letos oslavili 11. výročí svatby. Současným studentům, kteří působí v Generaci20, doporučuje především vnímat tuto zkušenost jako proces učení. „Takové zkušenosti jsou k nezaplacení,“ dodala.