Kosmas ožil 900 let po své smrti v unikátní pražské výstavě
Národní knihovna České republiky uspořádala unikátní výstavní projekt v pražském Klementinu s názvem Kosmas 900. Vztahovala se k výročí 900 let od úmrtí autora nejstarší české kroniky. Na návštěvu hlavní části projektu s představením nejstarších rukopisů měla ale veřejnost čas jen jeden měsíc.
Venku před vstupem u Zrcadlové kaple, kde se konala hlavní část projektu, čekal na návštěvníky symbolicky sám Kosmas, tedy jeho kartonová verze, a lákal příchozí na výstavu Nejstarší rukopisy. Dochované středověké opisy textu jednoho z nejvýznamnějších intelektuálů raného středověku zde byly takto společně vystaveny vůbec poprvé v historii.
Zrcadlová kaple nabídla dokonalé kulisy: nasvícení expozice a celková atmosféra uvnitř kaple měla v návštěvníkovi probudit pocit touhy po poznání osobnosti a díla této významné historické postavy.
Mnoho času na to ale nebylo. Kromě přísného zákazu fotografování měl každý na prohlídku maximálně třicet minut. K vidění zde byly nejslavnější středověké opisy, jako například Kronika tak řečeného Dalimila, Hájkova Kronika či vzácný Lipský rukopis, zachycující jako jediný Kosmovu podobiznu, která je však podle mnohých odborníků smyšlená.
Kosmas stále aktuální
O reálném Kosmově životě se toho moc neví. „Pro raný středověk je taková situace zcela běžná. I když o Kosmovi vlastně víme mnohem více informací, než o řadě jiných důležitých osobách, protože na sebe některé věci prozradil ve svém textu. Kromě kroniky ale jiné údaje k dispozici nemáme,“ říká Tomáš Klimek, historik a jeden z autorů výstavy Kosmas 900. Doloženo je, že Kosmas vystudoval proslulou katedrální školu v Lutychu a později se stal děkanem pražské kapituly. Své nejznámější dílo Kronika Čechů napsal až na sklonku svého života. Jednalo se o jednu z nejvýznamnějších osobností své doby.
Podle historika Klimka je osobnost Kosmase stále aktuální díky dějinám, které stále ovlivňují naši současnost a budoucnost. Kosmas jako první totiž vytvořil velký koncept výkladu českých dějin, který ovlivnil i jeho následovníky a současný výklad dějin.
Má se za to, že čerpal z relativně malého množství textů, především ze starých legend o českých světcích, stručných záznamů jednotlivých dat neboli tzv. análů či z ústní tradice a běžných rozhovorů.
„Je důležité zajímat se o různé úhly pohledu a různá zpracování dějin. Kosmas mnoho z nich výrazně ovlivnil. Abychom pochopili jak, k tomu nám studium Kosmy a jeho kroniky může pomoci,“ podotýká Klimek k otázce, proč by nás měla osobnost Kosmy stále v dnešní době zajímat. Jak dodává, výklad českých dějin by bez Kroniky Čechů vypadal chudě a pro analýzu období raného středověku bychom měli k dispozici pouze legendy a archeologii.
Vypravěčem v učebnicích dějepisu
Kosmova kronika se stala základním stavebním kamenem dalších později napsaných kronik, které byly důležité pro vývoj českého dějepisectví. O jeho odkaze se dodnes žáci učí v hodinách dějepisu a literatury, kde se o něm dozvídají jako o kronikáři, který si údajně některé historické události či pověsti sám vymýšlel.
„Podle mého názoru si nevymýšlel tak, že by do svého výkladu přidával nové příběhy či postavy, ale spíše upravoval to, co si přečetl nebo slyšel tak, aby vše zapadlo do jeho konceptu výkladu. S tím, co se o dějinách a jejich aktérech vědělo, ale musel pracovat, nemohl to pominout. Jinak by jeho kronika byla dnes nevěrohodná,“ říká historik Tomáš Klimek.
Výstava:
Projekt v pražském Klementinu měl za cíl představit osobnost středověkého intelektuála v celé její šíři, jako učence, vypravěče i tvůrce české historické paměti. Skládala se ze tří částí, a to z panelové výstavy Proměny textu ve výstavní chodbě, která od 9. června představovala proměny významů Kosmovy kroniky napříč staletími, od 25. září přibyla v Galerii Klementina výstava Kronika v čase, která nabídla pohled na Kosmův vliv na české dějepisectví i kulturní pamět´ a dále Nejstarší rukopisy v Zrcadlové kapli, představující originály opisů kroniky. Celý projekt trval do 23. října.
Kosmova kronika:
Kronika Čechů je prvním známým historickým dílem zachycujícím české dějiny a stala se jejich základním stavebním kamenem. Skládala se původně ze třech celých a čtvrté nedokončené knihy. Rukopis, který Kosmas sám sepsal nebo nadiktoval, se však bohužel nedochoval, což není nic neobvyklého, protože středověké texty jsou obvykle známy až z jejich opisů.