Koronavirus je v Česku rok. Z politické scény utvořil ještě bizarnější prostředí
Předseda vlády Andrej Babiš (ANO) se v začátcích první vlny koronaviru prezentoval jako lídr, který má vše víceméně pod kontrolou a který virus porazí sám. To vicepremiér a ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) zvolil taktiku červeného svetru s porcí lidovosti a upřímnosti. Svetr mu patrně dodal odvahu říkat věci s pokorou tak, jak jsou, což se velké části veřejnosti zalíbilo. Z politika, kterému se na sociálních sítích přezdívalo „Babišova rohožka“ či „Skřítek Hamy“, najednou povstala superstar s nadpřirozenými schopnostmi. Jenže s přibývajícími chybami vlády a cyklickým povolováním a utahováním obojků veřejnost ztratila v šéfa sociálních demokratů důvěru. Hamáčkova schopnost zmizela stejně rychle, jako přišla. Navíc někteří nespokojení občané v současnosti nemají nic lepšího na práci než demonstrovat před jeho domem.
Babiš se však své popularity a vysokých preferencí nechtěl vzdát bez boje, a tak svůj přístup měnil za pochodu. Ve chvílích klidu si přivlastňoval většinu úspěchů a hlásal, že jsme „best in covid“. Během zlých časů volil zase strategii házet vinu na všechny kolem sebe v čele s nedisciplinovanou veřejností. Zdá se, že minimálně podle průzkumů takové chování hnutí ANO poničilo reputaci. Covid zkrátka nejde zahrnout pod koberec tak jednoduše jako podezření ze spolupráce s StB či z ovlivňování médií. Z řad opozice se dokonce na konci roku zrodily dvě silné koalice, které mají volební potenciál na vytvoření příští vlády.
Návrat starých rivalů
Opozice ale čas od času připomíná naštvaného tlust´ocha v tílku, který sedí na gauči s pivem, sleduje fotbal v televizi a do obrazovky svým klukům radí, jak to mají hrát. Jedním dechem totiž kritizuje vládu za to, že je přímo odpovědná za tisíce mrtvých s koronavirem a současnou kritickou situaci, ale dechem druhým i přes odlišný názor vlastních hejtmanů nehodlá podpořit prodloužení nouzového stavu.
Kvůli covidu také čím dál častěji končí některé dříve pevné mezilidské vztahy. Otec se obrací zády k synovi, bratr k bratrovi či prezident k bývalému prezidentovi. V posledních letech vše nasvědčovalo tomu, že dva velcí rivalové z dob minulých, Miloš Zeman a jeho předchůdce Václav Klaus, na stará kolena konečně našli společnou řeč. Svědčily o tom například podobné názory obou mužů na zahraniční politiku. Klaus také veřejně podpořil Zemana ve volbách v roce 2018. Nesmiřitelné rivaly z 90. let ale nakonec opět rozdělily roušky a téma očkování. Koronavirus navíc v Klausovi probudil disidenta. Pravou podstatu tohoto slova ovšem bývalý prezident, jenž se sám covidem nakazil, promeškal o více než 30 let.
Vlivem koronavirové pandemie se celá česká politická scéna změnila v ještě směšnější prostředí, ze kterého v současnosti lítá jeden bonmot za druhým. Sociální sítě v poslední době zaplavily bizáry jako například flákanec poslance Volného, neobratný výrok Jany Maláčové (ČSSD), kterým ministryně práce zlehčila dopady druhé světové války, nebo komická vládní propagace očkování na sociální síti TikTok. Pokud si ale pozorovatel odmyslí všechny koronavirové hrozby v čele s kolapsem nemocnic, může se nad tímto divadlem skoro každý den slušně pobavit.
