Konečně jsem dostala příležitost ukázat, co umím, říká absolventka VOŠP Patricie Vokalová
Kdo dnes nemá praxi a nehledá práci už během studia, je u zaměstnavatelů v nevýhodě. Byl to i váš případ?
Pracovní nabídky jsem si hlídala poslední rok ze čtyř, co jsem studovala na VOŠP. Nicméně do letošního června to bylo hledání typu: To se mi nechce dělat, nabídky ještě budou. Najednou byl ale červen, vrchol hokejbalové sezony v podobě mistrovství světa, kde jsem byla jako rozhodčí a den po skončení jsem měla státnice. Na hledání práce tak nebyl čas. Jenže přes léto pak moc nabídek nebylo. Začaly se objevovat až v srpnu a já rozesílala životopis na inzeráty, které se mi líbily, jako o život. Zkoušela jsem například mediální domy jako Mafra nebo Czech news center, posílala jsem životopis i do Globusu a Hornbachu, kde hledali grafika. Vždycky mi ale přišla nějaká automatická odpověď nebo omluva, že vybrali jiného kandidáta, který více vyhovuje jejich požadavkům. Nikdo z nich mi nedal ani příležitost ukázat, co umím.
Začala jste být nervózní, když se vám nikdo neozval?
Docela ano, v červnu jsem totiž šla sama do pronájmu. Naskytl se mi skvělý byt za dobré peníze a já tak nějak počítala s tím, že od října budu pracovat a vše sama utáhnu. Když do září nic nepřicházelo, začínala jsem mít vážně stáhnuté půlky. Já jsem ale posílala životopisy jen na nabídky, které mě zaujaly, a ne na všechny, které se nabízely. Prostě jsem se držela toho, že chci chodit do práce, kde se mi bude líbit. Známí i rodina mi sice pořád říkali, že si nemůžu vybírat, ale já osobně znám své hodnoty.
Co byste dělala, kdyby vás nikdo nepřijal?
Měla jsem zálohu v podobě nabídky vrátit se do copycentra, kde jsem pracovala předtím, než jsem nastoupila na VOŠP. Tam se mi ale nechtělo. Ne z toho důvodu, že bych nebyla ochotná pracovat, ale protože s tím, co všechno v grafice umím, tam nemám co dělat. Nicméně jsem zariskovala a na poslední chvíli to odmítla. Nakonec se mi to vyplatilo, protože o pár dní později se mi ozvali z Economie.
Na konci září jste tedy prošla pohovorem ve vydavatelství Economia a na začátku října jste tam nastoupila do práce. Musela jste o to místo zabojovat?
Ke konci září mi psal nějaký pán, že se mu přes mého kolegu z hokeje dostal do rukou můj životopis. Nabídl mi, že pokud mám zájem, tak mi domluví pohovor v Economii. Ta oficiálně vypsala výběrové řízení na post grafika, takže jsem konkurenci měla. Jasně, že jsem neváhala a v pondělí 30. září jsem na něj šla. Hned v úterý jsem od mého budoucího nadřízeného dostala zadání úkolu na výrobu banneru. Ten jsem ve středu vypracovala, odeslala a den na to mi volali, jestli bych nastoupila už v pondělí. Nabídka tak přišla úplně náhodou a byla naprosto přesně načasovaná. Nikdy bych nevěřila, že vyjde zrovna Economia. Měla jsem vážně z pekla štěstí a mám radost, že to tak dopadlo.
Kdo do práce chodí s odporem, měl by ji změnit
Nastoupila jste na pozici DTP (desktop publishing) specialisty. Co je náplní vaší práce?
DTP specialista je v podstatě grafik. Rukama mi projdou veškeré inzeráty, které Economia přijímá do printových magazínů a novin, například do Hospodářských novin, Ekonoma, Respektu a podobně. Pracuji ještě s jedním kolegou grafikem a máme na starost printovou inzerci po grafické stránce. Od rána nám chodí do mailu od kolegů inzerce s podklady a my je zpracováváme tak, abychom usnadnili lamačům celých novin a magazínů práci. Občas se sice člověk nezastaví, ale sem tam se najde i klidnější den. Inzeráty chystáme vždy nejpozději na následující den. Občas děláme i samotnou výrobu advertorialu (placená reklama v podobě článku nebo jiného žurnalistického formátu, pozn. redakce), což znamená, že nám klient zašle text a obrázky, případně náčrt toho, jak chce, aby inzerce vypadala. Takové zadání mám nejraději, protože je to kreativní činnost.
Těšila jste se do práce nebo jste byla nervózní?
Nemohla jsem se dočkat! Zní to asi úplně divně, ale opravdu jsem se těšila. Za chvíli to budou dva měsíce, co jsem v Economii a pořád se každý den těším do práce. Je mi jasné, že to asi někdy opadne, ale ta práce mě opravdu baví. Člověk si musí uvědomit, že v zaměstnání bude trávit velkou část života a já jsem zastáncem toho, že kdo dělá práci, která ho nějakým způsobem nebaví a chodí do ní s odporem, tak by ji měl změnit. Ten pocit, když je vám v zaměstnání dobře, je k nezaplacení.
Co vám pro práci dalo studium na Vyšší odborné škole publicistiky?
Dalo mi to od všeho něco. Proto jsem si vybrala za absolventský projekt audiovizuální dílo, abych sama sobě ukázala, že mě VOŠP něco naučila, a to natočení a střih reportáže. Grafiku totiž zvládám od střední školy, takže jsem nechtěla dělat něco, co je pro mě banální. Největší školou však byl vždy mediální den, a to jak v pozici kameramana, tak grafika pro dílnu Generace20. Mimo zkušeností a znalostí, jsem si z VOŠP odnesla i přátelství a kontakty, za což jsem velice vděčná.
V čem byl podle vás mediální den největší školou?
V tom, že jsme měli volnou ruku. Při natáčení a střihu nám nikdo nestál za zády a učitelé nás nechali pracovat. Toho jsem si vážila celou dobu na škole. Já osobně nesnáším, když mi někdo kouká pod ruku nebo přes rameno a kontroluje mě. Prostě pedagogové viděli až nějakou část nebo výsledek a až k tomu se vyjádřili. Nekoukali tam průběžně a neměli k tomu neustálé připomínky. To je podle mě globální problém, kterým se zabíjí kreativita. At´ už je to grafika, výtvarnictví, kamera nebo něco jiného. V tomhle byli, a ještě jsou, někteří pedagogové na VOŠP skvělí, protože studenty nechávají pracovat a případně s nimi konzultují plány a nápady.
Dny mám rozplánované do poslední minuty
Mediálního dne jste se také několikrát účastnila jako grafička v dílně Generace20.
Tam na mě záviselo celé vydání speciálního tištěného magazínu Echo. To mě prověřilo v tom, že umím pracovat pod tlakem. Navíc mi ještě vedoucí naložili výrobu přílohy nebo inzerce, což jim ale nemám za zlé. Alespoň jsem se přes dopoledne zabavila a nesnědla jsem všechno jídlo, které jsme si na mediální den nanosili.
Jak jste zvládla přechod ze studentského života do pracovního?
Nebyl to velký problém. Škola mi chybí snad jen v tom ohledu, že můj poslední rok byl jen o absolventce, angličtině a hokeji. Na všechno jsem měla spoustu času. Teď, když chodím do práce, tak mám dny rozplánované do poslední minuty. Upřímně bych ale asi neměla dál trpělivost sedět v lavici ve škole a poslouchat přednášky. Pro můj obor je podle mě totiž důležitá praxe.
Dlouho děláte hokejovou a hokejbalovou rozhodčí. Máte na to ještě vůbec čas?
Mám, ale samozřejmě se musím víc soustředit na plánování, abych stíhala i hokejbal. Do toho ještě deleguji rozhodčí na zápasy mládeže a všechna jejich přátelská utkání ve Slaném. To jsem si letos vzala na starost poprvé. Takže opravdu nemohu říct, že bych se nudila.
