KOMENTÁŘ: Z českých vod se vytratil sportovní duch, vládne jim alkohol
Alkoholem se dnešní době baví kdekdo. Noční podniky jsou plné opilých teenagerů, kteří se po několika panácích levného rumu kymácejí ze strany na stranu a příležitostně si zvracejí pod nohy. Letos jsem se na své historicky první vodácké výpravě přesvědčila, že podobně je tomu už i na Vltavě, jen s tím rozdílem, že tam opilým jedincům v pohybu pomáhá samovolně plující raft a jejich věk je oproti „diskotékovým dětem“ často dvojnásobně vyšší. Ačkoli by voda měla být více o sportu či okolní přírodě, tito lidé si na ní jezdí „zapařit“. To by možná nebyl až takový problém, kdyby svým neomaleným chováním neporušovali zákon a neobtěžovali skutečné sportovce či rodiny s dětmi.
Plavidlo plné třicetiletých alkoholem posilněných chlapů na Vltavě bohužel nepředstavuje výjimku a pivo šňůrou připevněné k jeho zádi se zdá být dokonce pravidlem. Na vodě přitom platí stejná pravidla jako například na sjezdovce – tedy nulová tolerance alkoholu v krvi. Kontroly policie či Státní plavební správy, která je jimi pověřena, nejsou dostačující. Jejich posílení by přitom současnou situaci minimálně zlepšilo. Hlavně na tolik frekventovaných řekách jako je Vltava. Opilí vodáci, nejčastěji na raftu, tam kromě sebe ohrožují i životy ostatních, kteří se tak vlivem jejich nešikovnosti a následné srážky mohou například utopit pod jezem. Raft je totiž stabilnější a srážku s kánoí často vyhrává.
Bary na Vltavu nepatří
Touhu po alkoholu podporují i takzvané plovoucí bary, které jsou k vidění na Vltavě. Jedná se o plavidla upravená pro přípravu a prodej alkoholických nápojů. Obsluhy na těchto lodích představují barmany, kteří vodákům připravují do kelímků koktejly všeho druhu. Je to nesmysl, který na řece nemá co dělat, přesto pro mnohé velmi atraktivní. Nejen, že tento trend podporuje nezákonné požívání alkoholu na českých vodách, umělohmotné nádoby, které nahrazují skleničky, končí v mnoha případech ve Vltavě a okolo břehů tvoří nehezké skládky. Zrušení těchto barů opilce z českých vod sice nevyžene, ale počet odhozených odpadků by se tím jistě zredukoval.
Podobné podmínky jako na vodě panují i v povltavských kempech, ze kterých se ve večerních hodinách místo táborákových písní a kytarových strun ozývají nadávky, opilecké žalozpěvy a výkřiky připomínající divokou zvěř. Usnout před druhou hodinu ranní je bez špuntů do uší skoro nemožné, obzvlášt´ jsou-li kempy přeplněné tolik jako v letní sezóně. Nabízí se otázka: Pomohl by od hluku kempem nařízený noční klid? Nikoli. Mnohem reálnější mi přijde kempy rozdělit. Zóny, které by byly určené výhradně pro rodiny s dětmi, by tak byly otravnému rámusu alespoň z části ušetřeny.
