KOMENTÁŘ: Klauni patří do cirkusu, ne do ulic
Bílý obličej a červený nos a k tomu děsivě vyceněné zuby. Masky, za normálních okolností přinášející radostný smích, šíří nyní spíše obavu a poukazují zároveň na širší problém. Děsiví klauni jsou staří potížisti v jiném kabátě. Další z těch, kdo spoléhají na bezpečí anonymity. Podobně jako pedofilové na seznamkách nebo trollové na sociálních sítích. Klauni jen vykročili z virtuálního světa do toho reálného.
Epidemie klaunů se nyní i díky médiím, kteří o novém fenoménu informují, šíří rychleji než Čapkova bílá nemoc. Nemoc je to velmi infekční a způsobuje nebezpečný efekt nápodoby. Nápodoby, která zahání nudu, dává pocit moci, síly, možná beztrestnosti. Vždyt´ to ne já, to on – klaun…
Typické příznaky projevovala parta dětí z Mostu, když se v maskách a ozbrojena skutečnými zbraněmi vydala do tamního parku Šibeník. Co přesně měla v plánu jsme naštěstí nedostali šanci zjistit – policie je sebrala dřív, než se stihli v klauny „reinkarnovat“.
Blížící se klaunská apokalypsa, jak hlásí některá videa na serveru Youtube, má v divácích vyvolat obavu. „Zavřete se doma a nevylézejte!“ píše se pod jedním z příspěvků. Diskuze je plná ustrašených komentářů s obavami o život a vlastních zkušeností s klauny. Strach je přirozenou reakcí, ale zdá se, že tu nyní vítězí nad rozumem. Klauni těžko zasluhují větší pozornosti než třeba islámští teroristé.
Jedno ale mají společné. Na klaunománii, podobně jako na terorismus, doposud nebyl vynalezen žádný lék. O to důkladnější má být prevence. I represe.
