Český fotbal se zvedá. Klima na Moravě je ale paradoxně čím dál horší
Zatímco mezinárodní výsledky plzeňské Viktorie a pražských Slavie a Sparty udělaly z české ligy sedmou nejlepší soutěž Evropy v končící sezoně 2023/24, na Moravě trápí každý ze tří prvoligových klubů jiný zásadní problém. V Olomouci fanoušci protestují proti vedení klubu, ve Slovácku už před koncem ročníku oznámil rezignaci oblíbený trenér Martin Svědík, Zlín bojuje, aby nejvyšší soutěž mohl hrát i za rok. A Zbrojovka Brno, tedy klub, který by měl moravským týmům diktovat tempo, z první ligy v létě 2023 ostudně sestoupil.
Všechno špatně v Brně
Žádný z moravských a vlastně celkově ze všech českých fotbalových týmů není aktuálně tak odstrašujícím případem jako Zbrojovka Brno. Klub ze druhého největšího města republiky hraje až druhou nejvyšší soutěž, a nic nenasvědčuje tomu, že by se z ní měl v dalších letech vyhrabat. Mnoha hráčům dobíhají kontrakty s platy na úrovni první ligy, mladí hráči jsou přehlíženi, kádr jednoduše nepůsobí jednotně, což fanoušky štve. Blíže postupu má paradoxně Vyškov ze stejnojmenného města s populací pouhých 20 tisíc, vzdálený 33 kilometrů od Brna.
Zbrojovka se tuto sezonu ze druhé ligy nevrátí, příští rok to zkusí pod novým majitelem Liborem Zábranským. Ten na konci dubna odkoupil 80 % akcií, souběžně vlastní i hokejovou Kometu Brno a věří, že si zkušenosti z jiného sportu přenese. Jinak to ale vidí velká část fanoušků. Hned v 50. minutě prvního zápasu po jmenování nového majitele jádro příznivců pověsilo na plot fanouškovské šály ve znamení konce podporování klubu. Bojí se, že bude Zábranský pokračovat v přeplácení vysloužilých hráčů namísto zabudovávání mladých talentů.
Prasečí hlavy na prázdných stadionech
Nespokojenost s majitelskou strukturou panuje i v Olomouci. Ještě deset let zpět se tradiční klub pravidelně umist´oval v přední pětici ligy, poslední sezony spadl do průměru až podprůměru. Sportovní manažer Sigmy Olomouc Ladislav Minář na jaře tohoto roku brzdil vyjednávání s americkou firmou Blue Crow Sports Group, která vlastní Vyškov a chtěla koupit i Sigmu, začaly velké protesty. Přesněji řečeno se zjistilo, že na Hané opravdu jsou fanoušci, kterým na klubu záleží.
Na olomoucký stadion o kapacitě skoro 13 tisíc fanoušků totiž poslední roky chodí v průměru kolem čtyř tisíc lidí na zápas. O fotbale se ve městě v podstatě nemluví, jeho propagace je nulová, největší reklamou posledních let byla alkoholová party českých reprezentantů v tamním baru Belmondo. Nyní se fanoušci z Hané vzbudili, proti dlouhodobě vlivnému sportovnímu manažerovi protestovali mimo jiného tím, že před dubnovým zápasem s Jabloncem vyvěsili na stadion fotky Minářovy hlavy s podobiznou prasete. Něco takového se děje spíše ve východnějších soutěžích. Plány s novým majitelem ale mohou hasnout i v případě, že by se Vyškovu podařilo postoupit do první ligy.
Ve Zlíně chodí na fotbal ještě méně lidí, tamní klub se bude pravděpodobně do konce května rvát o to, aby nesestoupil za Brnem do druhé ligy. Stav stadionu není zdaleka lákadlem pro příznivce, vždyt´ jedna tribuna zlínské Letné končí doslova na půlicí čáře. A stadion dělá hodně, třeba Hradec Králové má úplně nový stánek, na který chodí tuto sezonu průměrně 7 310 diváků, tedy 79 % maximální kapacity. Ne nadarmo zde česká reprezentace v červnu odehraje generálku před mistrovstvím Evropy.
Držák moravského fotbalu bez trenéra
Minulé roky zachraňovalo vizitku moravských fotbalových týmů Slovácko. Tým z Uherského Hradiště se v sezoně 2022/23 poprvé v historii klubu kvalifikoval do evropských pohárů, což byl vrchol působení trenéra Martina Svědíka. Slovácko rádo sází na místní hráče, kteří mají vztah k regionu. Aktuálně ale jeho silná éra pomalu končí, tým je každým měsícem slabší a finančně na tom nebyl nikdy nejlépe. Právě kvůli těmto důvodům se Svědík rozhodl po tomto ročníku skončit. Přátelští fanoušci z Hradiště mu to každopádně nemají za zlé, za pět a půl let si u nich vydobyl renomé nejlepšího trenéra historie klubu.
Slovácko se pod jeho vedením jako jediný moravský tým za posledních šest sezon dokázalo dostat do skupiny evropských pohárů. Celkově se ve stejném časovém úseku některý z českých týmů do skupin kvalifikoval v 17 případech. Slovácko tak týmům z regionu ukázalo cestu, která ani není finančně nákladná. Udrželo kostru místních hráčů, kteří kvalitou často nepřevyšovali průměr, ale jejich sehranost a láska ke klubu posunuly celý tým na vyšší úroveň. To je ale jen jediný světlý moment na situaci na Moravě. Navíc s odchodem Svědíka a konce některých opor se může smrákat i nad Slováckem.
