Kolem sněmovny jen prosvištět, zato vysokou rychlostí
Když vloni na podzim začaly vylézat na povrch fotky a příspěvky Filipa Turka, kde buď hajluje z auta, mluví o tatíčku Adolfovi, nebo jezdí s znakem krajně pravicové řecké strany Zlatý úsvit, spousta lidí doufala, že to jeho stranu potopí. Cynik ve mně si navíc říkal, jak hloupý reálně musí být, když se hrne do politiky a ani ty veřejné příspěvky ze svého Facebooku, který má plný sugestivních neonacistických poznámek, prostě nesmaže. Čili jak vše napovídá, kolem osoby poslance v Europarlamentu je to tak trochu „navrch huj a vespod fuj“.
Úspěšný podnikatel nejen v oboru propagace pití sava se dostal do povědomí společnosti nošením drahých obleků a kontroverzními, chlapáckými macho názory. Tvrdý a silný muž, navíc zkušený pilot formule, rozhodně připravený vést svatou válku proti zelenému fanatismu – nejlépe z pozice lobbisty za spalovací motory.
Jenže jak odhalilo novinářské duo Mahdalová a Škop, Turek reálně není žádným bravurním jezdcem. Většina jeho vítězství pochází ze soutěží, ve kterých byl v kategorii sám a kde dostal cenu jen za to, že se zúčastnil. Jeho nejčastější konkurencí byl ve většině těchto závodů patnáctiletý juniorský závodník z Dominikánské republiky, Michael Santos.
Sympatizant s nacistickými letci
Největší závodnický výkon tak tedy bezpochyby bude ten, při kterém Turek řádil po dálnici v rychlosti 200km/h. K tomu se sám přiznal na sociálních sítích svou chlubivou fotkou. Jen teď nedokáže říct, jestli to bylo v České republice, nebo v Německu. Odpověď na tuto otázku však právě zjišt´uje policie, kterou krom jeho rychlosti zajímá i znak nacistických stíhacích jednotek.
Kdo už by tedy čekal, že si Turek bude chtít od mediální pozornosti odpočinout a aspoň na chvíli se schová, bude zklamán. Motoristický guru naopak v turbodieslovém Range Roveru jel kázat na motosraz Smažák & Káry, kde varoval před „zelenými komunisty“, kteří někomu chtějí brát ten největší symbol svobody, tedy auta. Že je toto největším tématem lobbisty za spalovací motory už nikoho nepřekvapí, jen je smutné, že při lobbingu působí i jako politik.
(vložení textu Rykla ZDE)
Nějakou reflexi situace však u Filipa Turka přeci jen snad můžeme vytušit. Ačkoliv bude nadále tváří kampaně Motoristů, připouští, že si není jistý, jestli bude nadále kandidovat. Jestli to je kvůli nevítané mediální pozornosti a strachu o absolutní ztrátu toho zbytku image, kterou ještě má, už se můžeme jen domnívat. Snad by tedy Turek a jeho soukmenovci mohli konečně vzít politiku stejným útokem, jako dálnici D5, a projedou jen rychle kolem. Snad dojedou někam, kde už se o ně nebudeme muset jakkoliv starat.