Když hudba skutečně léčí

„Pacienti k nám na kliniku přichází ve velmi špatném psychickém stavu. Mám velmi dobré zkušenosti s léčbou například u pacientů s depresí,“ říká muzikoterapeutka Jana Werber, která působí na psychiatrické klinice Privatklinik Wyss ve Švýcarsku.

„Poslech a tvorba hudby je aktivní proces stimulující různé oblasti v celém mozku. Když například zpíváme, uvolňuje se hormon oxytocin, který podporuje sociální sbližování a snižuje nejistotu. Hraní na hudební nástroj zapojuje každou oblast mozku,“ přibližuje proces využívaných metod Werber. „Hudba může sloužit jako médium pro zpracování emocí, traumat a smutku, může také fungovat jako uklidňující prostředek při úzkosti a depresi,“ vysvětluje muzikoterapeutka.

V popisovaném procesu je důležitá i práce s rytmem. „To je totiž jeden z prvních vjemů, které například dítě v děloze matky vnímá, ale také souvisí s našimi tělesnými funkcemi,“ dodává Werber s odkazem na dech, chůzi či tlukot srdce.

Muzikoterapie se také často využívá pro děti s autismem. Zkoušejí si hru na různé nástroje, pohybují se do rytmu nebo zpívají. Díky tomu se jim zlepšuje pamět´, sociální cítění i řeč.

Vliv léčby na autistické děti pozorovala studentka pedagogiky Tereza Slámová. „K muzikoterapii jsem se dostala díky praxi na speciální škole. U několika dětí jsem zaznamenala pokrok. Děti, které před dvěma lety sotva řekly, jak se jmenují, najednou zvládaly říct jednoduchá slova a zdály se sociálně schopnější,“ doplňuje Slámová.

V České republice došla muzikoterapie v posledních letech k významnému posunu. „Důležitým milníkem ve vývoji muzikoterapie bylo před několika lety otevření prvního tříletého navazujícího magisterského studia muzikoterapie na Palackého Univerzitě v Olomouci,“ říká Werber, která na oboru působí coby odborná lektorka.

Pozitivní účinky hudby ale může zažít každý. Lidem s depresemi může pomoci právě pouhý poslech oblíbeného interpreta či kapely.