Když chce člověk něco dělat, at´ si za tím jde, říká parkourista Michal „Miky“ Pokorný
Pohybová disciplína parkour, při níž sportovci překonávají městské či přírodní překážky, se v Česku začala prosazovat v roce 2011. Dva roky na to shodou náhod vznikl i jeden z nejvlivnějších týmů v tomto odvětví Freemove, který se proslavil díky svým videím, workshopům a letním táborům. Jeho spoluzakladatel Michal „Miky“ Pokorný (27) se i po rozpadu skupiny věnuje parkouru dodnes. Předává své zkušenosti dál a ukazuje lidem sportovní život plný pohybu na sociálních sítích.
Jak jste se k parkouru dostal?
Bylo to přes moji mamku. Našla v Říčanech kroužek, který byl zaměřený na gymnastiku a parkour. Tehdy jsem nechtěl sportovat a rodiče vymýšleli, co se mnou dělat – tak přišli s tímhle a já řekl, že to vyzkouším. Hrozně mě to chytlo. Shodou náhod jsem se tam potkal se třemi kamarády, se kterými jsme později založili tým Freemove.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jak k založení Freemove došlo?
Po kroužku jsme spolu začali trávit volný čas. Vždycky jsme přišli ze školy, zahodili batoh a šli skákat. Tehdy byly nejznámější týmy u nás InMotion a Urban Sense, takže jsme si chtěli taky nějak říkat. S Vojtěchem „Richiem“ Bauerem jsme si sedli a vymysleli Freemove. Název vznikl tak, že jsme jsi uvědomili hlavní myšlenku parkouru, což je volnost pohybu.
Jak probíhaly první společné roky?
Původně jsme od Freemove nic neočekávali. Chtěli jsme dělat, co nás baví. Takže jsme skákali, natáčeli videa na YouTube a třeba první čtyři roky z toho nic nebylo. Poté se videa začala popularizovat a my jsme byli vidět. Díky tomu jsme mohli začít organizovat naše první parkourové workshopy, o které byl poté velký zájem.
Jak vás po workshopech napadla myšlenka pořádání Freemove letních táborů?
Myšlenku vlastních táborů v té době dost rozjel tehdy ještě parkourový youtuber Tary. Dostali jsme od něj nabídku, jestli s ním na jeho táboře nechceme dělat trenéry. Nicméně tam byly takové pochmurné vztahy a my od toho po roce odešli. Řekli jsme si, že máme dost síly na to udělat vlastní kemp. Freemove Campy probíhaly v letech 2018-2022 a jsou z nich nezapomenutelné zážitky.
Freemove se pak ale rozpadl, proč?
Do covidu to bylo hrozně fajn, ale pak nebyly žádný akce a byl zákaz chodit ven, tak naše pracovní morálka v týmu šla dolů. Dva roky po pandemii jsme ještě měli tábory, ale už to moc nefungovalo. Jednak nebyl takový zájem, ale mohli jsme za to i my, svým přístupem. Nechtěli jsme to lámat přes koleno a přátelsky jsme se rozešli. Hlavně jsme všichni zestárli a každý měl svojí cestu.
Je teda definitivní konec?
Řekněme, že jsme to uhasili, ale plamínek tam ještě někde plápolá. Nedávno jsme se s klukama viděli a říkali jsme, že bychom mohli něco malého natočit. Každý už má ale svou práci, záliby a povinnosti, takže se o tom spíš jen mluví.
Mimo Freemove ale rozjíždíte s bývalým členem a kamarádem Janem „Honzou“Šimečkem své vlastní letní parkourové tábory. Co vás do toho motivovalo?
Jednoduše nám to chybělo. Říkali jsme si, že o prázdninách to bylo vždycky skvělý, tak napsal Honza do skupiny, kdo by do toho šel – a já se přihlásil. Bude to teda jenom na jeden týden prázdnin, ale vše je bezvadně připravené, at´ už areál nebo ubytování.
Čemu se věnujete kromě parkouru?
Moje největší volnočasová náplň je rekonstrukce baráku. Pomáhám řemeslníkům, dělám přípravy, bourám a tak. Mimo to chodím po školách, dělám workshopy a soustředím se na tvorbu obsahu pro svůj YouTube a Instagram. Nicméně si do toho všeho ještě hledám práci, protože to zadarmo dělat nejde.
Máte nějaké motto, kterým se řídíte?
Někomu se to bude zdát jako klišé, ale když chce člověk něco dělat, tak at´ si za tím jde. Nehledat výmluvy a jít si za svým. Sám to na sobě vidím. Čas se nevrátí a pak se jen zpytuje svědomí, že se něco nestihlo, nebo neudělalo.
Členové týmu Freemove:
Vojtěch „Richie“ Bauer
Michal „Miky“ Pokorný
Jan „Honza“ Šimeček
Marek „Mařas“ Kuchař
