K tvorbě udržitelných doplňků mě přivedla babička, říká mladá šperkařka
Proč se vaše šperky dají považovat za udržitelné?
Díky tomu, jaké používám materiály. Hledám staré korálky klidně z 90. let a kupuji háčky a komponenty z chirurgické oceli vyráběné v Česku. Recyklovat části, které si dáváme rovnou do uší, totiž není hygienické. Proto musím kupovat nové. Snažím se ale shánět lokální dodavatele, aby nedocházelo ke znečišt´ování planety dovozem. Před nějakou dobou jsem skoupila hodně starých perlových náhrdelníků. Rozdělala jsem je a vytvořila z nich nové šperky. Shánění dalších perel už je ale složitější, protože ne všechny velikosti, které chci, se dají sehnat v Česku. Musela jsem si proto najít zahraničního dodavatele, který je nebere od velkých firem. Ty totiž často skupují perly ve značném množství z Číny, což moc udržitelné není.
Co je tedy podle vás tvorba tohoto typu?
Zboží, které je z kvalitních materiálů a často ho nosím. Každý máme něco z rychlé módy, já třeba troje boty, jsou ale kožené a vydrží mi. Spíš hledám kousky oděvů, které se mi líbí a budu je nosit léta. Nemám peníze na to koupit si tričko za dva tisíce korun, radši si koupím třeba tři ze Zary, ale vím, že je unosím. Zvlášt´ když si vybírám kousky z kvalitního materiálu. Většinu oděvů mám ze second handů, ale špatně se mi v nich shání základní kusy oblečení, třeba černá a bílá tílka. Myslím, že je to tak i se šperky. I náušnice z drahých kovů od zlatníka jsou udržitelné, když je nevyhodíme a dostatečně nosíme. My děláme věci udržitelnými.
„Značku jsem přejmenovala na Caro by caroline görg. Chtěla jsem, aby byla spojená s mým jménem.“
Na střední škole studujete oděvnictví, profesně se však věnujete šperkařství. Jak jste se k tomu dostala?
Šperky se mnou dělala babička, už když jsem byla ve školce. Nejdřív jsme zkoušely klasické navlékání korálků. Pak jsme tvořily náušnice, které jsem prodávala učitelkám na základní škole. V pubertě jsem se tomu přestala věnovat a až během první karantény jsem si uvědomila, že mám k výrobě šperků nadání. Dělala jsem je od začátku udržitelně a v české komunitě umělců jsem brzy dostala šanci se uplatnit. Už pár měsíců poté, co jsem založila svou značku, která se dříve jmenovala Porcelánové střepy, jsem byla se svou tvorbou pozvaná na přehlídku Rozmanitost v Olomouci. Udělala jsem upcyklované noční košile a doplnila je šperky. A lidem se to líbilo. Když mají věci příběh, mnohem snadněji se prodávají. Značku jsem pak přejmenovala na Caro by caroline görg, protože jsem chtěla, aby byla spojená s mým jménem.
upcyklace – přeměňování nepotřebných produktů a odpadových materiálů ve věci nové, například výroba tílka ze starých šatů
rychlá móda – levná a dostupná móda, která se vyrábí ve velkém množství bez ohledu na planetu
pomalá móda – je reakcí na nadbytečný konzum (rychlou módu), představuje ekologický, etický a zodpovědný přístup v módním průmyslu. Například upcyklace, nakupování z druhé ruky nebo od lokálních tvůrců, kteří používají certifikované materiály
udržitelná móda – nebo také uvědomělá, zodpovědná, etická, zelená móda, ekomóda. Jde o to, aby oděvy a doplňky byly vytvářené ekologicky a sociálně odpovědným způsobem. Klade také důraz na to, aby se spotřebitel choval zodpovědně – nenakupoval hromady oblečení z rychlé módy
Zdroje: heyfomo.cz, Slow Femme.
Co vám dalo prvotní impulz k udržitelnosti ve vaší tvorbě?
I tady mě inspirovala babička. Chtěla ušetřit, tak rozstříhala své staré šperky, které už by nenosila a korálky mi věnovala. Včetně těch, se kterými jsem pracovala už jako malá. Prvoplánově jsem si neřekla, že budu dělat udržitelné šperky. Ale při zakládání Instagramu značky jsem si uvědomila, že splňují všechny body k tomu, aby udržitelné byly. Začala jsem je tedy tak i označovat a měla jsem na to pozitivní ohlasy.
Jak dlouho trvá, než vyrobíte šperk?
Záleží, jaký typ dělám. Vypadá to, že jen navléknu korálky a mám šperk hotový. Musím do toho ale započítat i shánění komponentů. Příští týden třeba poletím na krátký výlet do Říma za svým dodavatelem perel, protože nemá možnost, mi je poslat. To je samozřejmě extrém. Také ale trvá, než šperk vymyslím, navrhnu nebo jestli tvořím rovnou kolekci. Celý proces mi klidně zabere několik týdnů až měsíců. Věřím, že pak mají šperky větší hodnotu, když mají promyšlený koncept.
„Dělám si všechno sama, proto bude produktů vždy omezené množství.“
Chcete v oboru, který studujete, pokračovat?
Během covidu jsem měla pocit, že svůj obor dělat nebudu. Škola mě nebavila. Pak jsem dostala možnost ukázat svou tvorbu na módní přehlídce Dotek ve Zlíně. Organizátoři mě ale požádali, abych i něco ušila. A mě to moc bavilo. Myslím, že mě nakonec návrhářství chytne. Také se nejspíš budu hlásit na Fakultu umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kde bych chtěla využít obě dovednosti a ideálně je propojit. Pokud ale u návrhářství a šperkařství zůstanu, tak si budu tvořit podle sebe. Šití podle složitých technologických postupů mě vůbec nebaví.
Jaké plány máte se značkou do budoucna?
Díky spolupráci s Tomášem Višňovským, pro jehož kolekci Laura’s closet jsem dělala šperky, se moje tvorba dostala na stránky prestižního módního časopisu Harper’s Bazaar a na TikTok časopisu Vogue. Na to konto se mi ozval fotograf Alexander Bel, že chce ke svým upcyklovaným sakům, které navrhl, šperky ode mě. Spolupracuju s ním na kolekci The Hope Éra, jejíž přehlídka proběhne 19. listopadu. Určitě bych také chtěla pracovat i na dalších kolekcích, víc propojovat šperk s oděvem a také si pořád všechno dělat sama. Proto bude produktů vždy omezené množství.
Dá se šperkařstvím uživit?
Určitě, jen to právě chce mít zajímavý koncept. U mě je to udržitelnost. Jsem hodně mladá a díky tomu mi třeba slavnější návrháři dávají víc prostoru. Nechtějí pořád spolupracovat se stejnými lidmi. Co se týče prodejů, vždy mám celou kolekci kompletně pryč, klidně i do půl hodiny. Náušnice prodávám za zhruba pět set korun za kus, náhrdelníky pak za patnáct set. Nejdražší šperk stál dva a půl tisíce korun.
