Jsme tak trochu herci, říká vyznavačka cosplaye
Aby si na sebe Marie Tsivosová vzala kostým, na karneval ani Halloween čekat nemusí. Spolu s ostatními cosplayery navštěvuje takzvané cony – setkání fanoušků her, japonských animovaných seriálů i filmů, fantasy a sci-fi. U nás je to například Animefest, Starcone, Festival fantazie a Pragofest. Tyto akce bývají vícedenní a jejich program je obvykle složený z přednášek, soutěží, workshopů a promítání filmů či seriálů. To vše na předem dané téma.Přijít v převleku není povinnost, přesto tuto možnost využívá spousta návštěvníků. Ti kromě samotného vzhledu vybrané postavy napodobují i její chování, což je klíčové hlavně v soutěžích o nejlepší cosplay. Tedy o nejpřesvědčivější vzhled a herecký výkon. „Jsme tak trochu herci, takže většinou to vyhrávají lidé se zajímavou scénkou, prostě ti, kteří uchvátí diváky. O vítězi ale rozhoduje až porota,“ vysvětluje Tsivosová.
Odlišnost ji baví
Zvědavé pohledy okolí bere Tsivosová s nadhledem. Na cony cestuje převážně v kostýmech, a tak se těmto reakcím zkrátka nevyhne. „Když je člověk cosplayer, musí být na nějakou tu pozornost zvyklý a užívat si to. Těžko jím bude někdo, kdo se stydí a tím pádem by si to na sebe ani nevzal,“ prohlašuje. Nevraživost občas panuje i uvnitř komunity. Ne každé ztvárnění postavy je povedené, a tak se její představitel místo uznání dočká jen posměchu.
Vasylovi Bilousovi (21) cosplayeři nevadí, dokud se převlíkají pouze v rámci fanouškovských akcí. Někteří z nich ale neznají mezí. „Znám lidi, kteří v kostýmech chodí i do školy. A to už se vážně nehodí,“ říká. Bára Prokopová (17) naopak tvrdí, že napodobování superhrdinů toleruje jen u malých dětí: „Když se takhle chovají desetileté děti, tak to chápu, ale u člověka, kterému je třeba dvacet, mi to přijde zvláštní.“
I když je Tsivosová o dost starší než ostatní členové komunity, kterou tvoří převážně náctiletí, hraní si na hrdiny ji stále baví. Na cony, které stmelují nadšence i rozdílných žánrů, jezdí už od patnácti let. A to hlavně kvůli zábavě. „Vtipné je, když se setkají postavy z úplně jiných světů – například jedna z Disneyovky a druhá od Marvela,“ směje se. K subkultuře cosplayerů jí přivedla záliba ve čtení komiksů. Zároveň přiznává, že preferuje převleky právě s touto tématikou, a její nejoblíbenější je Poison Ivy – známá z komiksu Batman.
Funkčnost versus detail
Obecně platí pravidlo, že čím složitější a propracovanější kostým je, tím více svého majitele omezuje v pohybu. Tsivosová sází spíše na reálný vzhled než na praktičnost. Ráda si vybírá postavy, k jejichž vytvoření jsou zapotřebí tělové barvy a spreje, což je nepohodlné zejména v letních měsících, protože se kvůli teplému počasí roztékají. „I když na sebe musím plácat barvu dvě nebo tři hodiny, mít paruku a dávat si kontaktní čočky, tak to prostě vydržím. Protože to, co dělám, mám ráda,“ vysvětluje.
Vojta Růžička (25) naopak preferuje použitelnost kostýmu v terénu. Patří mezi larpaře, což jsou skupiny, které kromě postav a jejich charakteru ztvárňují i příběh, v němž vystupují. Tento koníček si oblíbil především díky přátelské komunitě, kterou spojuje nevšední zábava. Zatímco cosplay je podle Růžičky jen přehlídka modelů a švadlen, on a jeho přátelé si vyloženě hrají. Nejčastěji na loukách a v lesích. Každý larpař představuje jinou postavu a dohromady s ostatními tvoří příběh, jehož vývoj závisí na existujícím podkladu.
Larpaři jsou jako herci v divadle, jen v terénu a bez publika. „Když mám v kostýmu běhat nebo po někom střílet a mlátit se, tak potřebuju, aby to něco vydrželo,“ říká Růžička a dodává, že boje jsou sice předstírané, ale špatně udělaný kostým by se během nich mohl rozpadnout. Podle něj je bytelnost vzhledu jednoznačně nadřazená, kvůli výdrži jsou některé části i ze železa. Záleží na typu akce. Historická tématika si vyžaduje brnění a kůži, pro postapokalyptickou mnohdy postačí i oblečení ze secondhandu. To je po roztrhání a obarvení ideální pro roli zombie i zmutovaných lidí.
