Jenom talent nestačí. Za sportovními úspěchy stojí kromě dřiny i miliony korun
Bez finanční podpory rodičů, se sport na vrcholové úrovni dělat nedá. Alespoň ne v období dospívání, kdy se závodnímu lyžování začal věnovat i student Lukáš Pařízek (27): „Měl jsem slevy na skipasy od známých, občas jsem dostal nějaké oblečení, jinak je to v téhle juniorské ráži, opravdu o rodičích.“ Ti za jednu sezonu zaplatili přibližně 150 tisíc korun, a to především za vybavení, cestování a trenéra.
Na ledovce Pařízek vyjížděl primárně do Rakouska, pravidelně na sedm dní každý druhý nebo třetí týden v měsíci. „Kdo se chce fakt prosadit a mít možnost účasti na světovém poháru, tak by měl být na ledovci vždy alespoň 14 dní vkuse – sezona pak ale vyjde třeba na 200 nebo 300 tisíc,“ vysvětluje Pařízek, který kvůli zranění ve svých 22 letech se sportem přestal a později díky zálibě v letadlech přešel k letecké akrobacii. Ta ho vyjde ještě dráž. „Ze začátku člověku stačí tak 150 až 200 tisíc ročně. Já teď ale budu létat ve druhé nejvyšší kategorii, v Advanced, kde budu mít lepší letadlo, což ale znamená i větší výdaje,“ říká.
Skeptičtí sponzoři
Pařízkova kategorie tak ročně vyjde zhruba na půl milionu, nejvyšší kategorii Unlimited pak i na milion a půl či dva „Rodiče mi dají 250 tisíc, na zbytek si vydělám prací na poloviční úvazek a brigádami,“ svěřuje se. Určitou roli hrají u některých sportovců i sponzoři. Ti jsou ale k podpoře mladých a neznámých sportovců často skeptičtí, navíc se zaměřují spíše na sporty, které jsou mezi Čechy populární. „Snažím se v akrobacii oslovovat sponzory, ale není to snadné, protože ten sport moc lidí nezná,“ vypráví Pařízek z vlastní zkušenosti.
Větší štěstí měl na finanční podporu Jan Bašný (25), který se už 15 let věnuje závodnímu skateboardingu. Výdaje za sezonu se v jeho případě často vyšplhají do řádek statisíců, sponzoři pokryjí přibližně třicet procent, na zbytek si Bašný vydělává mimo jiné i spoluprací s distributory různých značek. „Mám zhruba desetitisícové budgety od firem, s kterými spolupracuji. Není to nic extra, ale mohu z toho financovat alespoň pár věcí – zaplatím si start na závodě, koupím letenku nebo natočím video,“ vysvětluje.
Šetřit, kde se dá
Podle závodní snowboardistky Kláry Janíkové (20) nebývají sponzoři k mladým talentům příliš důvěřiví, je proto důležité, aby měl sportovec vlastní finanční zázemí. „Nikdo ti neřekne: jsi šikovný, tak tady máš 300 tisíc na sezonu. Sponzoři jdou spíše na jistotu. Takže si holt dám v létě brigádu, prodám staré oblečení a šetřím, kde můžu,“ vysvětluje Janíková, kterou sezona stojí přibližně 150 tisíc korun. Jen za závod v evropském poháru utratila 20 tisíc: „A to jsem jezdila jen po Evropě. Jsou holky, co na podzim odjedou do Ameriky, přes zimu trénují v Rakousku a na léto odjedou za sněhem do Austrálie. Kdyby měl táta milion na účtu, tak jsem na horách taky každý den.“
Nedostatek financí je podle Janíkové vidět i na českém reprezentantovi na snowboardu Petru Horákovi, který se na letošních zimních olympijských hrách neprobojoval do finále slopestylu. „Sice má nějaké peníze od svazu, něco vyhrál nebo dostal na Dukle, ale je to kluk, který jede do Ameriky a spí tam na gauči, aby tu sezonu nějak odjel a ušetřil,“ říká Janíková. Na spoření je do budoucna připravený i Pařízek, který by se jednou rád probojoval až do kategorie Unlimited či do soutěže Redbull Air Race: „Letecká akrobacie je zkrátka sport, který člověk neustále dotuje.“
