Jedna úderná větu v titulku zprávy musí prozradit, co se stalo
Psát, psát a zase psát. Každý novinář se své řemeslo naučí nejlépe díky praxi. Zpráva jakožto základní žurnalistický útvar má však svá určitá „pravidla“, která je dobrá znát a mít je na paměti.
Podle investigativního novináře Jaroslava Kmenty, který dva roky pracoval v České tiskové kanceláři (ČTK), by měla dobrá zpráva přinášet jasné a základní informace o tom, co se stalo. „V ČTK nás učili, že po skončení jakékoliv tiskovky, musí být novinář schopný říct si, co bylo jejím hlavním posláním a přesně to, musí do textu nacpat,“ vysvětluje.
Ondřej Stratilík, redaktor z Lidových novin zase říká, že zprávu lze vystihnout pár slovy. „Určitě je důležitá aktuálnost a originalita. V tom smyslu, že jste první, kdo danou informaci přináší,“ doplňuje. Co je však tím důležitým? V žurnalistických poučkách se hovoří o takzvaných 5 W, česky – kdo, co, kdy, kde a proč.
Tuto teorii potvrzuje i Stratilík, který říká, že dobře napsaná zpráva by měla odpovídat především na základní novinářské otázky. Vše ostatní je jen omáčka kolem. S tím také souvisí výstavba textu, na kterou by si měl dát začínající novinář pozor. „Nelze, aby byly nejdůležitější informace na konci textu,“ říká Kmenta. Hlavní sdělení by tedy mělo být uvedeno v perexu a prvním odstavci textu.
Čím kratší, tím lepší
Právě perex je jednou z nejdůležitějších „složek“ každého novinářského útvaru, a zprávy nevyjímaje. Jedná se o tučnou část textu, která se umist´uje hned pod titulek. Jeho délka však není nijak přesně daná. Obvykle platí pravidlo – čím kratší a údernější, tím lepší. „Myslím si, že nejideálnější je, když má tak jednu větu. Samozřejmě to však nejde dodržet vždycky,“ zdůrazňuje Kmenta.
Oproti tomu Stratilík říká, že nejraději má dvou až tří větné perexy, kde si může trochu pohrát se slovy. U většiny zpráv se také na začátku perexu objevu takzvaný domicil, který říká, kde se daná událost stala. „Já jsem zastáncem toho, aby se psal vždycky. Jde totiž o okamžitou informaci pro čtenáře. U zahraničních textů má pak domicil ještě větší význam,“ líčí Kmenta.
Druhou „složkou“ je titulek, tedy první věc, kterou si čtenář přečte. Proto je vždy důležité dbát na to, aby byl čtivý a zaujal. Podle Kmenty by měl mít zpravodajský titulek nejlépe jen tři slova. Hlavně z něj ale musí být jasně vidět, co se vlastně stalo. Podle Stratilíka musí titulek především naladit ke čtení. Na druhou stranu podotýká, že pokud novinář přináší exkluzivní informace jako první, obvykle si s kreativitou nemusí lámat hlavu.
Musí budit důvěru
Zprávě celkově sluší spíše výstižnost a krátkost než sáhodlouhé vysvětlování a nadbytečné informace. Je důležité si uvědomit, že u zprávy hraje významnou roli především její aktuálnost, na což je potřeba myslet i při jejím psaní.
Oba novináři se také shodují na tom, že důležitým aspektem je důvěryhodnost, která souvisí se zdroji. „Když například napíšete, poslanec Kraus je zkorumpovaný´, tak to čtenáře sice může ohromit, ale vůbec neví, kdo to tvrdí. Když ale napíšete ,poslanec Kraus je zkorumpovaný, tvrdí zpráva ze státního zastupitelství´, hned to budí mnohem větší důvěru,“ líčí Kmenta.
Co se týče počtu zdrojů, jeden musí mít tento žurnalistický útvar bezpodmínečně. Pokud o něčem informuje například statní orgán či ministerstvo, obvykle není třeba tyto události nijak dále ověřovat. Stratilík však upozorňuje na problém anonymních zdrojů. „Pokud jde o informace off-record (mimo záznam, pozn. red.), musíte si je ověřit ještě jinde,“ dodává.
