Jediné noviny, které se nepřestaly v krizi prodávat, jsou ty bulvární, říká Erik Tabery
Jak konkrétně současná koronavirová krize zasáhla a ovlivnila týdeník Respekt?
Těch rozměrů je mnoho. Většina redaktorů pracuje na home office a jen malá část z nich se pohybuje v terénu. Pro vedení to znamená překopat celou organizaci práce. Pro technickou část redakce je tato doba náročná, protože se všechny úpravy textu a zanášení korektur dělají přes pdf dokumenty a je to mnohem složitější. Navíc hrozí to, že někdo snáz přehlédne chybu. Museli jsme také pozměnit skladby čísel. Některé rubriky jsme pozastavili a jednu novou naopak přidali.
O jakých rubrikách se konkrétně bavíme?
Úplně se změnila kulturní rubrika, protože akce o kterých jsme v ní psali, v důsledku krize nejsou. Nemáme ani naši klasickou dvojstranu aktuálních literárních recenzí, ale snažíme se čtenářům doporučit, co by mohli číst nebo vidět z domova. Pozměnit se také musela rubrika civilizace, kde jsme psali převážně o vědě. Ta se současnou krizí hodně souvisí. Nehledě na to, že jeden z jejích autorů, Martin Uhlíř je vědec a my ho v této situaci hodně vytěžujeme. A logicky byla přidána rubrika věnující se současné krizi.
Některé články měly čtenost půl milionu
Narostla Respektu čtenost papírových vydání nebo se čtenáři v důsledku krize přeorientovali na články na webu?
Respekt má tři typy nosičů, na kterých funguje: klasické papírové vydání, digitální a audio. Z počátku jsme měli na webu neskutečný nárůst čtenosti, například jeden týden to bylo o 1 200 %, to se vám moc často nestane. Některé články měly čtenost kolem půl milionu, což je na médium jako je Respekt, který se primárně nesoustředí na webovou novinařinu, dle mého názoru skvělé. Je třeba ale zdůraznit, že za to může hodně Seznam.cz, který ze své domovské stránky odkazuje na články z různých webů.
Takže pokles zájmu čtenářů podle vás nenastal?
Na začátku krize jsme se čtenáři rozjeli komunikaci a nabádali je, at´ si klidně předplatí digitální verzi a neběží kvůli Respektu hned do trafiky. V prodaném nákladu výtisků tištěného týdeníku jsme ale v březnu ve finále nezažili žádný drastický propad, což beru jako úspěch. Když se zeptáte v trafice, tak téměř jediné noviny, kterým se napříč krizí daří, jsou ta bulvární. Jediní lidé, kteří tam dle trafikantek chodí, jsou senioři.
A jak to máte aktuálně s inzercí?
Tak tam je propad větší. Respekt měl vždy výhodu, že je malý týdeník, který šel postupně nahoru. Naše drtivá většina příjmů byla vždy spíše od platících čtenářů, než z inzerce. Což je důležité, ale nedokážu říct, jak to bude v budoucnu. Neumíme odhadnout, jak se budou chovat čtenáři, na kterých jsme při poklesu inzerce závislí. Jistota v tuto chvíli není žádná.
Chaos ve státě je za hranicí představitelnosti
Jakou roli podle vás sehrála během této krize média?
Nemám obecně rád označení politici, média či novináři. Je třeba odlišovat, že každá osoba či titul se chová jinak. Já se domnívám, že řada médií sehrála velmi pozitivní roli, co se informovanosti občanů týče. Byla zde ale samozřejmě i média, která se snažila vzbudit strach. Nemám ale pocit, že by během koronavirové krize nastalo fatální selhání ze strany médií, jak to bylo například před pěti lety během uprchlické krize.
V jednom z vašich editorialů z posledních týdnů jste napsal:
měli bychom přijmout fakt, že nás svět může překvapovat, i když si myslíme, že už máme skoro vše pod kontrolou
Co na současné situaci nejvíce překvapilo vás osobně?
Pozitivně mě překvapila česká společnost, která se spojila a nezapomněla pomáhat těm, kteří to nejvíce potřebují. Naopak jako negativní vidím počínání vlády. Přijde mi, že se tu vládne nahodile a málo se vychází z analýz a dat. Z toho vyplývá celá řada chyb. Vím, že je občas potřeba rychle rozhodnout a reagovat, ale ten chaos, který se ve státě teď děje, je za hranicí představitelnosti. Pokud se ministři hádají na Twitteru, jak se má rozhodnout a o čem, nebo se ministr zdravotnictví během tiskové konference ptá mluvčí, jak hlasovala vláda, to je velký projev zoufalství a nemělo by se to přecházet.
Vydavatelství Economia také hodně kritizovalo omezený přístup na tiskové zasedání vlády. Vidíte v tomto směru třeba nějaké riziko do budoucna?
Nejen do budoucna, už teď je to velmi blízké. Média, která na tiskových konferencích zůstala, mají otázky typu jak kdo rozhodl a co udělal. Myslím si, že by tam měla být přítomna i ta média, která jsou ze své podstaty kritičtější a mohou se mnohem tvrději zeptat. Politici by měli být vystaveni větší kontrole, a ta je teď slabší. Oni si na to pak mohou zvyknout a návrat do původních kolejí bude těžší. Jako fatální chybu ale vidím to, že mediální domy na zasedání vlády či důležité tiskové konference posílají mladé elévy. Ti se pak ptají na otázky, které jim někdo určil a neumí být tak tvrdí a nekompromisní jako zkušenější novináři.
