Je generace Z ufňukaná? Možná jen čelí příliš mnoha krizím
Hodně lidí na dnešní dvacátníky často kouká skrz prsty. O generaci Z se říká, že jsou „sněhové vločky“, že nic nevydrží a jen si stěžují na nedostatky v práci nebo společnosti, a přitom mají mnohem více možností, než generace před nimi. Nelze nevidět, že taková kritika jde obvykle od lidí, kteří už mají svá zázemí a lépe ohodnocené pracovní pozice, na které absolvent školy ve většině případů dosáhnout nemůže. Skoro to zní, že dospělí a senioři zapomněli, jak je náročné vkročit do dospělého života s nulovým kapitálem.
Průměrný plat absolventa vysoké školy se nyní pohybuje kolem 28 tisíc hrubého. Třeba v Praze po zaplacení nájemného pak z výplaty mnoho nezbyde. K tomu rostou ceny základních potřeb, jako je jídlo nebo energie.
Za vysokými cenami stojí několik faktorů, které vstup ekonomického života dost komplikují: pandemie covidu, vysoká inflace, válka na Ukrajině a evropský strach o dodávku elektřiny a plynu, přemrštěné ceny nemovitostí nebo jejich nedostatek na trhu.
Na stará kolena v podnájmu
Ekonomický výhled dnešních dvacátníků není tudíž moc optimistický. A do toho jsou tu nápady na odchod do důchodu až v 68 letech. Kromě toho, že je to pro generaci Z nepředstavitelně vzdálený horizont, slyší, že by si měli začít spořit na důchod už teď, aby jednou vůbec nějaký měli.
Faktem je, že způsobů, jak si našetřit, je spoustu. Například investování nebo nákup nemovitostí po vzoru svých rodičů. Jenže jak to udělat, když plat je malý a hypotéku vysoké? Žádný div, že podle Eurostatu více než třetina příslušníků generace Z žije u rodičů podstatně déle, než tomu bývalo dříve. V případě, že na hypotéku mladá domácnost vůbec dosáhne, většinou do ní dává skoro polovinu svých příjmů. Plus musí složit v hotovosti deset procent ceny nemovitosti, což jsou ale minimálně statisíce korun. Snad aspoň to bydlení u rodičů jim dává čas si případně něco našetřit. Zároveň pak ale čelí kritice za to, že nejsou dostatečně samostatní…
Není vše tak špatné, jak se zdá
Podle expertů má smysl investovat už od malých částek, variantou je i důchodové spoření. Není sice natolik výnosné a průměrné roční zhodnocení se dvojciferné inflaci nevyrovná, jde ale o jedno z nejméně rizikových spoření. Mezi rizikovější (ale potenciálně výrazně výnosnější) možnosti kam investovat patří akcie nebo velice populární kryptoměny. Spoustu dvacátníků láká vidina velkého výdělku za poměrně krátkou dobu. Nicméně jde o velmi riskantní záležitost. Platí poučka: Investujte jen to, co můžete ztratit.
Problém je i ve finanční gramotností. Podle indexu České bankovní asociace jen 13 % lidí dokáže plnohodnotně spoléhat na své znalosti bez rad odborníka. Kdo příliš riskuje, může zjistit, že nebude mít ve výsledku ani na rohlík.
V dnešní „drahé“ době člověk těch několik dříve naspořených extra tisíc z výplaty většinou vydává na základní potřeby, jako je jídlo a střecha nad hlavou. S výhledem do budoucna tak většinou nezbývá nic jiného než doufat v dědictví, movitého partnera anebo výhru v loterii. Samozřejmě, ekonomická křivka se jednou překlene, nafouknutá bublina drahého bydlení praskne a Generace Z se vypracuje na pozice s lepším platovým ohodnocením. Aktuální řešení je uskromnit se, odpustit si zbytné výdaje a když něco zbyde, peníze s rozumem investovat. A nefňukat.
