Jazz oživuje mladá generace posluchačů i hudebníků
Hudební žánr, který si za svou více než stoletou historii získal srdce mnoha generací, nachází v poslední době stále nové příznivce i mezi mladšími posluchači. Noc v jazzovém klubu už není jen pro pamětníky. Generaci Z láká jazz díky filmům i sociálním sítím.
Páteční večer v centru města bývá tradičně živo. Výjimkou není ani jazzový klub Reduta. Když kapela rozehraje první tóny, návštěvníci utichnou a rozpohybují svá těla do rytmu. „Každý koncert v jazzovém klubu je jedinečný. Nikdy nevíte, co tu noc uslyšíte a čím vás hudebníci překvapí,” říká Veronika Hořánková, mladá studentka pravidelně navštěvující jazzové kluby.
Večer jako ve filmu
Další vysokoškolačka Markéta Cibulková začala do jazzových klubů chodit převážně kvůli filmům. „Lákaly mě krásné scény, které byly zakomponované do ponuré atmosféry barů,” vysvětluje Cibulková. Její slova potvrzuje i mladá saxofonistka Eliška Mašková, která hraje nejraději právě jazz. „Mnohdy za mnou přicházejí po vystoupení kamarádi a říkají, že je k tomuhle typu hudby přivedla kinematografie. Líbí se jim přesně ta atmosféra, což jsou mnohdy tlumená světla, kouřový opar a nebo i intimita hudby. Myslím, že jazz je způsob, jak si tyhle momenty prožít.“
Podle pětadvacetileté Šárky Černovské se ale mezi mladými stává v posledních letech jazz oblíbený také díky TikToku. „Objevují se tam videa právě z jazzových klubů. Před pěti lety, kdy tato sociální sít´ ještě nefrčela a moji vrstevníci si nenašli oblibu ve snímcích s jazzem, nebyl tento žánr u Generace Z tak populární a do popředí se dostal až teď.” Jazz je na českém území známý už od roku 1919, jeho popularita však kolísá v různých vlnách.
Mladí hudebníci oživují klasiku
Na současné jazzové scéně se objevuje i mnoho mladých hudebníků. Patří k nim právě Mašková a trumpetista Kryštof Peterka. Mašková popisuje jazz jako typ hudby, která ji dává pocit svobody: „Líbí se mi, jak je jazz otevřený, umožňuje mi hrát podle nálady a improvizovat. Každá skladba mi pokaždé přijde naprosto jiná, i když ji hraji po několikáté, můžu do ní vkládat své aktuální emoce, a to ji dělá jedinečnou.“ Kryštof, který hraje několikátým rokem na trubku, přiznává, že ho tento žánr oslovuje svoji hloubkou: „Jazz není ten typ muziky, který musíte zahrát přesně podle not. Hudebník do něj vkládá kus sebe a vytváří něco nového.”