Jaroslav Čejka byl nejslavnější český mim. Jeho komické scény bavily i mladou generaci
Kostým s červenými a žlutými doplňky připomínajícími peří, ruce zakroucené směrem dozadu a prapodivné kvákání. Tak si fanoušci mohou pamatovat legendárního „pana Slepici“, který se svou komediální scénkou poprvé vystoupil během televizního Silvestru České televize v roce 1977. Slavná imitace zvířete v podání Jaroslava Čejky vznikla úplně náhodou. „Zkusil jsem ji jen tak, pro zábavu. Chtěl jsem pobavit pár přátel. A mělo to takový ohlas, že jsem u role zůstal,“ vzpomínal v pořadu Úsměvy v roce 1998.
Pantomima po smrti zakladatele československé klasické i moderní pantomimy Ladislava Fialky (1931 – 1991) upadala. Divadelní žánr se opět dostal do povědomí mladých lidí právě díky Čejkovi, který umění mimů znovu proslavil i díky svému působení v divadlech. S pantomimou navíc nezůstal jen v Česku. Svůj talent předváděl publikům napříč celým světem. „Někam jedete a voní to dálavou. Austrálie, Afrika, Ohňová země, Špicberky, Antarktida,“ vyjmenoval komik některé ze svých cest v pořadu České televize 13. komnata.
Během své kariéry byl Čejka také baletním tanečníkem v Národním divadle, kde působil od 60. let, tančil také na jevištích v Opavě, Ostravě a Plzni. Zahrál si v téměř dvou desítkách filmů, jako například Kdyby tisíc klarinetů, Alibi na vodě, O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Lidé z maringotek nebo Nevěsta. Také ztvárnil sám sebe v klipu Davida Kollera k písni Čas nejde vzít zpátky z roku 2006. O rok později získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru tance a baletu. Pro své nejbližší okolí byl komik však zejména symbolem smíchu a radosti. „Kdyby to bylo na mě, tak bych nechal Jardu Čejku naklonovat. Do každé rodiny bych jednoho takového dal,“ uvedl režisér Zdeněk Troška v pořadu České televize 13. komnata.
Čejka mimo jiné také povýšil českou travesti show na vysoce profesionální úroveň. Jeho sexuální orientaci veřejně přiznal až po smrti své konzervativní matky, o kterou celý život pečoval. „Žárlila na mě a chtěla mě chránit. Když jsem někam odešel, musel jsem jí říct, kam jdu a kdy se vrátím. Nejraději by byla, kdybych s ní byl pořád jenom doma. Mně to nevadilo, chtěl jsem jí dopřát hezký život. S tatínkem, který byl dost vznětlivý člověk, to neměla lehké,“ přiznal mim v Úsměvech. Smrt matky nesnesl dobře a špatná psychika se brzy odrazila i na jeho zdravotním stavu.
Ve stáří Čejku trápily zdravotní komplikace, kvůli kterým musel přestat vystupovat, a z televizních obrazovek tak časem zmizel. Po operaci kolen musel začít používat chodítko a následně skončil na invalidním vozíku. V 71 letech prodělal mozkovou mrtvici, poté onemocněl Parkinsonovou a Alzheimerovou nemocí a přestal být soběstačný. Posledních dvanáct let svého života pobýval v domově pro seniory. Zemřel 11. října ve věku 86 let.