Jak zpomalit v hektickém světě a předejít vyhoření
Šestadvacetiletá Sandra, která pracuje jako operátorka zákaznického servisu, tráví dny neustálým telefonováním a řešením problémů klientů. Každodenní stres a pracovní vytížení ji dostalo k tomu, aby hledala způsoby, jak zpomalit a vrátit do života klid a rovnováhu. Což ji přivedlo ke konceptu slow living. Sandra začala svůj život měnit postupně, krok za krokem. První věc, na kterou se zaměřila, bylo zpomalení všedních činností.
Malé změny s velkým dopadem
„Zjistila jsem, že když si ráno udělám čas na klidnou kávu, kterou si opravdu vychutnám, místo toho, abych ji rychle vypila při běhání mezi povinnostmi, tak mi celý den začne úplně jinak,“ vysvětluje. Stejný přístup zavedla i při jídle. „Najednou jsem si uvědomila, jak moc jsem se předtím soustředila na výkon, i když jsem jedla. Teď si vychutnávám každé sousto a aspoň na chvíli zpomalím.“
Další důležitou změnou bylo odpojení od technologií. „Každý večer si na půl hodiny vypínám telefon. Jen sedím, čtu si nebo se soustředím na svůj dech. Ta chvíle klidu mi dodává energii, kterou jsem dřív marnila na sociálních sítích,“ říká Sandra. Kromě toho si začala více vážit jednoduchosti. „Měla jsem tendenci neustále něco hromadit – at´ už oblečení, nebo dokonce i aktivity a plány. Nyní si vybírám jen to, co pro mě má opravdu smysl.“
Krizová interventka Adéla Šišková k tomuto konceptu uvádí, že je jednou z cest, jak zpomalit a zmírnit dopady uspěchaného světa. „Zároveň je důležité si uvědomit, že každému vyhovuje něco jiného. Každý má jinou kapacitu, limity, hranice a odlišnou potřebu odpočinku, která mu pomáhá udržet rovnováhu. Podstatné je naslouchat sobě a svému tělu,” říká Šišková.
Zpomalení jako prevence proti vyhoření
V situacích, kdy se člověk cítí přetížený je podle odbornice odpočinek naprosto zásadní. „Je důležité si uvědomit, kdy naše tělo i psychika potřebují pauzu. Když ignorujeme signály, které nám říkají, že je čas na odpočinek, může to vést k negativním zdravotním důsledkům,“ říká Šišková.
Pětadvacetiletá Anna, studentka práv, musela kvůli vyhoření dokonce přerušit studium. „Na gymnáziu jsem měla samé jedničky, účastnila se různých soutěží a měla čas i sama na sebe. Když jsem se dostala na vysokou školu, měla jsem pocit, že musím zvládnout všechno – perfektní studijní výsledky, brigádu i společenský život,“ popisuje. Tento neustálý tlak vedl k únavě, ztrátě zájmu o věci, které ji dříve bavily, a problémům se soustředěním.
„Brala jsem odpočinek jako něco, co si nemohu dovolit,“ vzpomíná. Vyhoření u ní vyvrcholilo během zkouškového období, kdy nebyla schopná dokončit ani jednu práci. Anna se rozhodla vyhledat pomoc a začala navštěvovat psychologa, který jí pomohl pochopit, že její přístup je neudržitelný. „Naučila jsem se stanovovat si hranice, zvládat stres a přistupovat k odpočinku jako k něčemu přirozenému,“ uzavírá.
