Intersexualita není trendem dnešní doby. Často se zaměňuje s transgenderem
Stavba nového města ve 30. letech 20. století se zvrtne při nalezení mrtvého těla novorozence, který má mužské i ženské pohlavní orgány. Taková je zápletka nového českého filmu režiséra Matěje Chlupáčka Úsvit, který je od začátku října k vidění v kinech. Ve snímku se prolíná téma intersexualita, o které se i v dnešní společnosti mluví jen zřídka.
„Termín intersex označuje jedince s variací pohlavních znaků. Existuje jich hned několik. Může se jednat o různé implikace pro podobu těla nebo třeba genderovou identitu, tedy sebepojetí coby muže, či ženy,“ vysvětluje sociolog a pedagog Zdeněk Sloboda, který byl v letech 2020–2021 vedoucím projektu Sociální a právní aspekty života intersexuálních lidí v ČR.
Slovo intersex je často zaměňováno s výrazem transgender. Jedná se ale o dvě rozdílné věci. „Intersexualita se týká variací z biologického hlediska. Transgender vypovídá o genderové identitě, což je vnitřní pocit bytí člověka,“ vysvětluje Sloboda.
Její tělo nepřijímá hormony
Některé znaky intersexuality lze zaznamenat již při narození. Ke zjištění však často dochází až v pozdějším stádiu života. „Když mi bylo osmnáct let, měla jsem období, kdy jsem jeden týden hodně zhubla a další zase nabrala. Zašla jsem k doktorovi, který mi řekl, že mám syndrom parciální androgenní necitlivosti. To znamená, že moje tělo nepřijímá mužské hormony. Zjednodušeně řečeno, narodila jsem se s penisem, ale také něčím, jako je vaginální otvor,“ popisuje svou situaci influencerka Queen Jahni.
Intersexuálové se kvůli podobě svého těla často rozhodnou pro jeho úpravu. Obvykle ve velmi mladém věku. „K řadě operací změny pohlaví dochází již v dětství. Ve většině případů je totiž jedno pohlaví dominantnější. Běžně se zanechává to, které je převládající. Nejedná se však o pravidlo,“ uvádí Sloboda.
Ani celebrity se nestyděly
Ve zmiňovaném snímku Úsvit se filmaři rozhodli téma intersexuality sledovat v historickém kontextu první republiky. Zařazení do té doby divákům ukazuje, jak lidé dříve přistupovali k podobným tématům „Před lety jsem našel v antikvariátu učebnici soudního lékařství. Napsal ji doktor František Hájek ve dvacátých letech minulého století. Kniha mi ukázala, jak se za první republiky přistupovalo k odlišnostem mezi lidmi. Bralo se to jako biologický fakt. Příroda to tak zařídila,“ říká scenárista filmu Úsvit Miro Šifra.
Každopádně slovo intersexualita existuje podle Oxfordského slovníku již minimálně od roku 1700. Do povědomí řady lidí se však termín nedostal dodnes, přestože je ve společnosti intesexuálních lidí poměrně velké množství. Odborník Zdeněk Sloboda se domnívá, že v hrubém odhadu jedno až dvě procenta.
A jinak tomu nebylo ani před lety „Intersex lidé byli mezi úspěšnými sportovci, umělci, řemeslníky i mezi chudými lidmi z vesnice. Některé osudy byly tragické, ale mnozí se ani na veřejnosti nestyděli za to, kým jsou,“ dodává Šifra. Z poslední doby je známý třeba příklad jihoafrické běžkyně Caster Semenyaové.
Někteří takoví jedinci jsou často chybně označováni za hermafrodity, což není jakožto označení intersexuálního člověka z lékařského hlediska správné. „Výraz hermafrodit je stigmatizující a nepřesný. V biologické terminologii se jím označují jedinci, kteří jsou zároveň mužského i ženského pohlaví. Nejedná se o případ lidí s variacemi pohlavních znaků,“ doplňuje sociolog a pedagog Univerzity Palackého Zdeněk Sloboda.