I muži pláčou. Soutěž Plechová huba není pro každého
Už při cestě do pražské Meetfactory míjím odpadkové koše plné prázdných lahví od tvrdého alkoholu, na zemi poházené kartony od mléka, ale i kelímky od zakysané smetany. Při vstupu do budovy mám dojem, že jsem se ocitla v pekle. Prostorem se rozléhá rocková hudba, spousta lidí pokašlává a zvedá své sklenice, aby uhasili žízeň. Ve vzduchu cítím indické kuře vindaloo a bohužel i zvratky. „Pojď, protáhnu tě k nám, je tam na soutěžící líp vidět,“ říká mi kamarád a pomáhá mi dostat se k pódiu. Asi po půl minutě jeden ze soutěžících neudrží obsah svého žaludku a využívá kýbl, který je pro jistotu připraven pod všemi účastníky soutěže.
Soutěž má deset kol, v každém z nich musí účastníci sníst jedno pálivé jídlo. Pokrmy mohou zapíjet čímkoliv chtějí, ale jakmile sáhnout po tvrdém alkoholu, mléku nebo začnou zvracet, v soutěži končí. Já sleduji třetí kolo, ve kterém soutěžící ochutnávají pokrm Paincakes, tedy pálivé palačinky. A protože si návštěvníci mohou koupit jakýkoliv soutěžní pokrm a zjistit, jestli by ho také zvládli, ochutnávám je spolu s odvážlivci na pódiu. Připadám si, jako by mě někdo zasáhl paralyzérem přímo do špičky jazyka. Snažím se na sobě nedat nic znát, ale nejde to. Žár v puse chladím pivem. „Hele, je to dobrý, vážně. Cítím tam ananasovou marmeládu, ale trošičku to štípne na konci,“ říká návštěvník Tomáš Botlík, který palačinky s chutí konzumuje a nabízí své matce. „Zbláznil ses? Pivo! Hned, prosím,“ zasténá po jednom soustu Vlasta Botlíková.
Hovězí po burgundsku bylo mnohem pálivější, než se očekávalo. Zdroj: Ondřej Nuc
Účast na vlastní nebezpečí
Mezi dalšími soutěžními pokrmy je například vyhlášené Chilli con carne, Ďáblova mini žebírka nebo neoblíbený Kýbl neštěstí. To je kolo, ve kterém si soutěžící náhodně vylosují jednu papričku z kýble a tu pak musí sníst. A jak už název napovídá, řada z nich po tomto kole sahá s pokřiveným obličejem po kýblu, do kterého by si ulevili. Podle pořadatelů Plechové huby se jedná o jednu z nejvyhlášenějších akcí v Evropě. „Naše akce je vážně brutální a přihlašují se do ní jen ti nejotrlejší. Každý z účastníků soutěže musí podepsat souhlas, že do toho jde na vlastní nebezpečí. Samozřejmě tu máme pro všechny případy i záchranou službu, ale zatím se ještě nestalo, že by někoho museli odvézt do nemocnice,“ vysvětluje jeden z pořadatelů Otta Hobst.
Během krátké přestávky ochutnávám soutěžní zázvorovou limonádu. Odkládám ji hned po prvním loku. Rychle běžím pro něco, čím tu pálivou chut´ zneutralizuji. U stánku Chilli Doctor ochutnávám sladkokyselé omáčky, které mne příjemně překvapí – dají se totiž jíst, aniž by po nich shořela pusa. A zkouším i švestkový džem se sušeným chilli, který je velmi sladký a umím si představit, že si ho klidně namažu na toast k snídani. S přáteli se ještě podělíme o vanilkovou a čokoládovou zmrzlinu se sekaným chilli. Na prvních pár vteřin sice chutnají božsky, ale o pár chvil později mám v puse opět hotové peklo.
Návštěvníci akce měli možnost ochutnat i všechny soutěžní pokrmy. V nabídce byly i sladké dezerty. Zdroj: Ondřej Nuc
Pot střídají slzy dojetí
Po pauze na účastníky čekají ty nejpálivější pokrmy. Jako sedmá jde na řadu mexická polévka, po ní kuře vindaloo a jako předposlední i obávaný nápoj. „Tenhle drink jsme předloni zařadili jako třetí v pořadí a vypadlo nám na něm 13 z 15 účastníků. Ne náhodou se jmenuje Krev z ďáblova ocasu. Skládá se ze dvou deci rajčatového džusu a extraktu z chilli, který má pálivost okolo 6,5 milionu SHU,“ směje se moderátor. A to je opravdu hodně. Například papričky jalapeňos mají na stupnici SHU pálivost jen okolo 2 500 až 7 000 a i ty jsou pro řadu běžných lidí nepoživatelné. Poslední soutěžní pokrmy se pak pohybují kolem devíti milionů stupňů SHU. A právě na ty teď přišel čas.
V závěrečném kole zůstávají už jen Daniel Všetečka a Radim Řehůřek. Na lžičkách před nimi jsou ty nejpálivější extrakty, se kterými se musí vypořádat.Teče z nich pot, po tvářích jim stékají slzy a očividně se už hodně přemáhají. Nakonec Všetečka zapije poslední dávku mlékem a vítězí tak Radim Řehůřek. „Já jsem letos na „Plechovce“ počtvrté a upřímně už jsem se na soutěžení tolik necítil, je to vážně brutální. Kamarádi mě ale na poslední chvíli přesvědčili, abych soutěžil,tak jsem do toho šel. Mám rád tuhle komunitu,“ říká po soutěži poražený finalista Daniel Všetečka, který už potřetí za sebou skončil na druhém místě.
Následuje vyhlášení vítězů a předání poháru mistra Plechové huby. „Jsem št´astný, že jsem to vyhrál právě dnes. Můj osmiletý syn má narozeniny, takže mu pohár dávám jako dárek,“ říká tentokrát v slzách dojetí vítěz Radim Řehůřek.
