Hospody jsou naše druhá redakce, zní z Generace20
S prací novináře je neodlučitelně spojena také komunikace s lidmi. Včetně diskusí se zlatavým mokem v ruce, v dobré společnosti a v příjemném podniku. Za 15 let navštívili členové redakce Generace20 jistě stovky hospod. Některé možná jen jednou, jiné se ale zapsaly do srdcí mnohých z nich a staly se útočištěm několika vln studentů.
Od pohledu nerudný hostinský právě natočil dvě piva, bez pěny a do sklenic, které předtím vytřel špinavým hadrem. Dva půllitry nyní stojí na zaprášeném stole v hostinci Kotva. Ten patří i s odstupem času stále k těm nejoblíbenějším výčepům redaktorů Generace20. Nakonec ze školy je to sem kousek přes ulici, stoly jsou velké a chut´ piva člověk po nějaké době přestane řešit.
Podnik byl první volbou studentů Vyšší odborné školy publicistiky (VOŠP) už v minulém století. „Do Kotvy jsme chodili ráno před školou, během školy i po ní. Dokonce i zápočty od jistých profesorů se udělovaly tam,“ vzpomíná se smíchem Tomáš Kramár, který absolvoval VOŠP v roce 2000. Na Kotvu jako stálici pak vzpomíná také většina bývalých členů redakce Generace20.
Redaktoři zatočili kormidlem
Časem se objevily názory, že existují i lepší podniky, kde trávit čas. „Barman mě obral snad při každém placení, nakloněný fotbálek zvýhodňoval jednu stranu a na těch schodech musel spadnout asi úplně každý,“ hodnotí hostinec Kotva bývalý šéfredaktor Generace20 Radim Bača. Studenti, kterým nároky stouply ze dna, tedy začali vyhledávat důstojnější místa pro sdílení společných chvil.
Ve vzpomínkách mnohých redaktorů zůstává drobný hostinec Malá Bretaň. „Neb je jí země lehká. To byl ten nejlepší přístav v celém širém oceánu Národní třídy. Bylo to útulné místo, vždy jsme tam seděli namačkaní jeden na druhého a lísali se k sobě,“ vzpomíná na Bretaň se slzou v oku bývalý redaktor Jakub Hannsmann.
Útulná hospoda byla bohužel během roku 2024 zavřena. „Lze poznamenat, že podnik možná doplatil na až pohádkově nízké ceny piva, které nám tamní hostinský často ani neúčtoval,“ hodnotí situaci současný redaktor David Smítka.
Velryba spolknula Kotvu
V rozsáhlém podniku Velryba, který je plný pohodlných gaučů a křesel, hraje melodická hudba. Usměvavá servírka právě přinesla dvě čerstvě natočená piva a vepřový řízek „Moby Dick“, který je specialitou kavárny. Na stole leží rezervační cedulka s nápisem „Generace20“.
Kavárna se skrývá ve vedlejší uličce Národní třídy již od roku 1999 a je další tradiční zastávkou školní redakce. Přestože většinu let dominovala Kotva, v těch posledních je to právě Velryba, která každý týden poskytuje zázemí celé redakci Generace20 po čtvrteční poradě.
Naproti si pak redaktoři oblíbili také drobnou hospůdku Rybka, která nabízí trochu klidu uprostřed velkoměsta. V brzkých hodinách po škole zde není o volný stůl nouze a studenty sem lákají také přívětivé ceny. „Dva roky jsem pravidelně zapomínala, že se tam dá platit kartou jen nad stovku, takže většinou u jednoho piva skončit nejde,“ zmiňuje bývalá redaktorka Adéla Černá, která VOŠP absolvovala letos.
Pivo otevírá srdce
Čest je třeba vzdát i mnoha dalším podnikům. Řada redaktorů dříve chodila načerpat inspiraci do kulturní kavárny Jericho. Nejeden výtisk Generace20 se po Mediálních dnech roznášel v Rock Café, a srdce mnohých získal také Gekon, do jehož podzemního lokálu sice nepronikne wifi ani signál, pivo a výtečný smažený sýr zde však podávají s úsměvem.
Výpravy do hospod nejsou jen o alkoholických radovánkách. Je to forma stmelování a uvolnění energie, i kdyby jen u limonády. „Někteří lidé dokážou teprve v hospodě pookřát, otevřít se a říct věci, které na poradě nesvedou. Proto je tak důležité tam chodit,“ říká Martin Kézr, bývalý lektor Generace20.
Jan Sháněl a Adéla Příkaská
