Havel smyl z Pražského hradu šeď totality. Pomohli mu s tím přední čeští architekti
Václav Havel měl k architektuře blízko už od dětství. Pocházel ze stavitelské rodiny, jeho otec založil pražskou čtvrt´ Barrandov a dědeček stál za vybudováním paláce Lucerna nebo výstavbou Domu U Dvou tisíc na dnešním Rašínově nábřeží, ve kterém bývalý prezident strávil velkou část svého života. „Ani jako prezident se nepřestěhoval na Pražský hrad. Nechtěl žít na místě, které obývali jeho komunističtí předchůdci. Bydlel tedy dál na Rašínově nábřeží v bytě se svým bratrem Ivanem,“ vzpomíná 67letý architekt Zdeněk Lukeš, který pracuje v kanceláři prezidenta už od 90. let.
Přesto, že se mu Pražský hrad nikdy nestal domovem, Havel vždy usiloval o jeho proměnu. „Z iniciativy Václava Havla vznikly dvě významné stavby. Zasloužil se o postavení Oranžerie v Královské zahradě, kterou navrhla architekta Eva Jiřičná a tunelu pro pěší propojující horní a dolní část Jeleního příkopu, za jehož konceptem stojí Josef Pleskot,“ uvádí mluvčí správy Pražského hradu Jan Pastor.
Nová Oranžerie zachránila exotické rostliny
Návrh na výstavbu Oranžerie vnukla někdejšímu prezidentovi první žena Olga Havlová. Jejího dokončení se však nedožila, v roce 1996 podlehla rakovině plic. „V Královské zahradě stál dříve skleník, ve kterém se nedařilo udržet stabilní teplotu. Byl to problém, protože se v něm přechovávaly subtropické rostliny, jako například palmy nebo pomerančovníky,“ vysvětluje Lukeš. S realizací stavby pomohla Kanaďanka Jennifer Allen Simonsová, která projekt financovala právě na počest zesnulé první dámy. Prosklený tubus ve stylu hi-tech byl dostaven tři roky po její smrti.
Druhý výrazný zásah do proměny Hradu Havel inicioval o dva roky později. V Jelením příkopě vznikl zmíněný tunel pro pěší a dříve nepřístupné místo místo si rychle získalo oblibu návštěvníků. Stavbu zaplatila nadace Vize97, kterou Havel založil se svou druhou ženou Dagmar.
První porevoluční prezident se na Pražském hradě snažil navodit přátelskou atmosféru; toužil z něj udělat kulturní centrum. „Díky Havlovi se v areálu konala řada výstav či koncertů. Prostory také obohatilo několik kaváren a restaurací,“ popisuje změny Lukeš. Havel osobně schválil i řadu rekonstrukcí, které dotvářejí současnou podobu Hradu. Změnou prošel například Rožmberský palác, dlažba hradního nádvoří či byt prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka.
Havel chtěl spojovat generace
Zchátralé a veřejnosti nepřístupné Lumbeho zahrady na severním předpolí plánoval Havel využít jako prostor pro stavbu domova důchodců a studentských kolejí. „Chtěl docílit generačního střetu. Nejspíš ale nešlo o dobrý nápad. Staří lidé už raději odpočívají a rozjaření studenti by jim asi radost nedělali,“ myslí si Lukeš. Zrealizovat Havlovy návrhy bylo podle něj nereálné. „Stavba na tomhle místě by vyžadovala změnu územního plánu. Byl by to dlouhý proces,“ dodává.
Další stopou ve veřejném prostoru někdejšího prezidenta je i jeho vila ve Střešovicích, kterou koupil v roce 1993, tehdy za 30 milionů korun. „Šlo o opuštěný dům, který si před válkou navrhl židovský architekt Rudolf Eisler. Stavba tehdy byla v hrozném stavu. Musel do ní investovat spoustu peněz,“ popisuje Lukeš Havlovy problémy s budováním nového domova. Rekonstrukce vily se ujal architekt Petr Malinský, za designem interiérů stojí Bořek Šípek. Ačkoliv se Havel v architektuře vyžíval, svůj vlastní dům si tolik neoblíbil. „Když mohl, raději jezdil na svou chalupa na Hrádečku,“ podotýká Lukeš.
