Galerie Albertina dokazuje, že malby Clauda Moneta jsou aktuální i po 170 letech
Galerie otevřela teprve před dvaceti minutami a už se tvoří fronty na vstupenky. „Doufám, že se tam vůbec dostaneme,“ hlásí za mnou anglicky mluvící pár. Po bezmála půlhodině jsme se přece jen dovnitř dostali. Přiblížit se ale k nějakému Monetovu obrazu se zdá jako nadlidský úkol. Návštěvníci jsou na sebe namačkaní a pokud člověk nechce být hrubý, nemá skoro žádnou šanci posunout se k dalšímu obrazu. Zážitek moc neprohloubí ani neustálé štěbetání ostatních návštěvníků a cvakání fotoaparátů. Ale krása Monetových obrazů dokáže člověka tak pohltit, že okolní šum hodí za hlavu.
„Myslím, že Monet není náhodou hlavním protagonistou impresionismu. Všechno nepevné, at´ už to byl kouř, mlha, voda nebo led, ho fascinovalo, a to tu je opravdu vidět,“ říká o výstavě Klaus Albrecht Schröder, ředitel vídeňské Albertiny. „Ach, to je nádhera, jako bych tam stála,“ užasle vydechuje jedna z návštěvnic u obrazu Ráno v Antibes.
Nehynoucí zdroj inspirace
Součástí výstavy je i obraz Imprese, východ slunce, který dal název i celému uměleckému směru a svému autorovi vynesl přezdívku Otec impresionismu. „Paradoxní je, že u tohoto období zůstal Monet pouhých šest let, a přesto je považován za impresionistického velikána,“ sděluje spisovatel, umělec a učitel Vyšší odborné školy publicistiky Václav Vokolek.
To je ostatně patrné i ze samotné expozice, která reflektuje všechny umělcovy tvůrčí etapy, nejen už zmíněný impresionismus. Zajímavé je třeba Monetovo abstraktno-expresionistické období, na které později navázali až američtí malíři po druhé světové válce, mezi nimi i Andy Warhol. „Monetova výstava je tak vlastně jakýmsi vzorníkem možností moderní malby, která od impresionismu trvá až dodnes. Proto je Monet tak současný, i když od jeho narození uplynulo neuvěřitelných sto sedmdesát osm let,“ uzavírá pro Generaci20 Václav Vokolek.