Filmy jsou podceňovaným zdrojem vědomostí, říká pardubický organizátor Jednoho světa
Mezinárodní filmový festival o lidských právech Jeden svět pořádá organizace Člověk v tísni již od roku 1999. Jedná se o největší dokumentární festival s touto tématikou na světě. Po velkém zahájení v Praze, které letos proběhlo 12. března, festival zamíří také do dalších 56 měst, ve kterých se přípravě akce věnují nejen dobrovolníci ze všech koutů republiky. Jedním z nich je čtyřicetidevítiletý grafický designér Pavel Ševčík, který se organizací Jednoho světa v Pardubicích zabývá od roku 2009.
V centru Pardubic kousek od Pernštýnského náměstí leží Divadlo 29 neboli „devětadvacítka“, jak by řekli místní. V podniku funguje kavárna, kde si návštěvníci mohou vychutnat svůj oblíbený nápoj a obdivovat umělecká díla na stěnách. Zároveň je v historické budově sál s kapacitou 110 sedících míst. Právě zde se každý rok pořádá Pardubická verze festivalu Jeden svět.
„Práci pro Jeden svět beru jako koníček, se kterým jsem začal již v roce 2009. Tehdy mě k tomu přivedla moje žena, která se festivalu věnovala asi dva nebo tři roky přede mnou. Nejdříve jsem pomáhal s grafikou a pak jsem začal moderovat projekce,“ popisuje své začátky Pavel Ševčík. V průběhu 16 let se stal jedním z hlavních tvůrců Jednoho světa v Pardubicích. Nyní celý festival moderuje a jako vystudovaný učitel se také stará o projekce pro školy.
Z otázek na moderování vyplývá, že klíčová je příprava. „O hostovi si musím něco přečíst a zjistit, jak funguje ve veřejném prostoru, jestli třeba už byl někde v rádiu. Během přípravy se také podívám, zda například nenapsal knihu, nebo něco podobného. Na moderaci je ovšem nejdůležitější zajistit, aby se při diskusi o citlivých tématech, které filmy provází, všichni cítili bezpečně,“ popisuje s vážností Ševčík.
Podstatné jsou myšlenky festivalu
Festival Jeden svět vždy proběhne nejprve v Praze, kde se letos promítalo přes sto filmů, dále pak pokračuje do ostatních krajů. V regionech jsou ale možnosti omezené a kvůli filmovým licencím je možné postavit pouze zredukovaný program. „Na festival se vybírají filmy z celého světa. K nám se dostane určitý seznam, který nakoukáme a pak z něj poskládáme náš program. Letos bude poprvé místem projekcí také Gampa v Automatických mlýnech,“ přibližuje výběr filmů na festivalu Ševčík. Mezi těmi se krom dokumentů poprvé objevily také hrané a animované snímky.
Podle organizátora má práce v regionech velký význam. „Jsou to právě školní projekce, které každoročně tvoří největší část diváků a oslovují desetitisíce studentů po celém Česku. Díky nim je Jeden svět stále největším festivalem o lidských právech na světě,“ vysvětluje.
Festival stojí na vůli jednotlivců
Sál Divadla 29 má svou stálou fanouškovskou základnu. „Je pravda, že sem chodí nějaký omezený počet diváků, je to vlastně komunita. Tak jako v Pardubicích chodí lidi do filmového klubu, tak i Jeden svět má své fanoušky, kteří se k nám pravidelně vracejí,“ popisuje Ševčík atmosféru na festivalu. Na hladkém průběhu akce má zásluhu také samotné město, které jí poskytuje pomocnou ruku a finanční grant.
Zájem o Jeden svět v Pardubicích byl nejvyšší do roku 2015, pak ale počty diváků začaly klesat. „Myslím, že to jde ruku v ruce s nástupem streamovacích platforem, což je vidět i na návštěvnosti kin obecně. Také bych řekl, že lidé často nemají chut´ chodit na náročné dokumenty, protože jsou podobnými tématy zahlceni v běžném životě,“ říká Ševčík.
Jeden svět ale podle Ševčíka tvoří lidé v Pardubicích stála, protože vidí smysl v tématech, která otevírá, nikoli z komerčních důvodů. „Dobrovolníci jsou nedílnou součástí akce. Bez nich by to nikdy nemohlo fungovat. A takhle jsme vlastně všichni začínali,“ říká. Vizí do budoucna je pro organizátora větší spolupráce s Pardubickou univerzitou a také prodloužení doby určené pro školní projekce, ve kterých vidí největší příspěvek festivalu.
