Film Výjimečný stav představuje satiru dnešní medializované doby
Do temné bažiny humoru připlouvá koráb režiséra Jana Hřebejka, rozráží vlny a ukazuje, jak proplout skrz. Významný tvůrce českých komedií se vrací, aby opět pobavil promyšlenými vtipy, absurditou a spoustou hlášek. Tentokrát ale nezakládá na rodinné vánoční atmosféře, ani literatuře Petra Šabacha, jak je u něj zvykem. Nyní se znovu spojil s kolegou z České Sody Milanem Tesařem a v její notě společně představují satirický snímek o rozhlasu a dezinformacích. Pokud si v kině na Výjimečném stavu může být divák něčím jistý, tak tím, že se zasměje.
„On umí pět jazyků, ale nepozná mikrovlnku od tanku,“ zní ve filmu plném lží a klamů. Šílená komedie je složena z náročných dialogů, které si ovšem skvělí Ondřej Vetchý a Tatiana Dyková mažou na chleba ve společné kuchyni. Pěkná hudba z taktovky Dušana Neuwertha a Matěje Belka, chytrý scénář a střelené postavy tvoří požitek, který zahrnuje předkrm, hlavní chod i dezert.
Karel Beran (Ondřej Vetchý) právě pro Český rozhlas pokrývá situaci v Kamburu, tedy ve městě v daleké Keni. Na otočku do Prahy si však zvolí špatný čas – den před vypuknutím revoluce. Taková „malá“ geografická nepřesnost ho ovšem nezastaví. Příběh pak nabídne netradiční pohled na reportéra, který pokrývá revoluční nepokoje od sebe z obýváku a celá země mu to žere. Sám Beran přitom čelí otázce, zda ho jeho přítelkyně (Tatiana Dyková) na jazykovém kurzu podvádí, nebo se opravdu učí arabsky.
Esence satirického humoru
Kdo se těšil na další Šakalí léta nebo Pelíšky, mohl by být zklamaný. Výjimečný stav není další retrokomedií, které Hřebejk tvořil společně se svým bývalým spolužákem Petrem Jarchovským. Odkazuje spíše na Českou sodu, která u nás tvořila satiru v 90. letech. Dnešní medializovanou dobu dílo představuje pomocí ironického světa, kde humor nezná hranice. Střelbu z automatických zbraní nahrazuje chrastítko, děti se nedají uplatit čokoládou a prakticky všichni si navzájem lžou. Dialogy jsou plné národnostních narážek jako: „V Mešitě se zuješ a po bytě mi hamptáš v polobotkách.“ A nešetří se ani vulgarismy či otevřenou sexualitou.
To vše je po dlouhé řadě mdlých komedií o vztazích nebo rodinných výletech vítanou změnou. Hřebejk se opravdu nedržel zpátky a díky tomu se v kině konečně dalo smát při vtipech, které jdou trochu dál než jen za první zatáčku. Jediným trochu matoucím prvkem byl příběh učitele v podání Jaroslava Plesla. Je pravda, že herec si roli mamánka užívá a dočkáme se i jeho slavného zpěvu. Jinak ale tahle vedlejší linka vždy naruší tempo filmu a trochu působí, jako by měla jen připomínat výjimečnost jeho zbytku. Nakonec ale i z ní vzejde anekdota francouzských rozměrů a lze to komedii trochu odpustit.
Boj za pravdu
Skvělým humorem, kterým dokáže pobavit celou rodinu, je ostatně režisér známý. Snímek ale představuje i důležité téma, kterým jsou média. Poukazuje se na jejich vliv ve společnosti, důležitost, ale i na to, jak snadno dokáží diváka oklamat. Zvláště je pak dávána velká pozornost dezinformacím, které jsou diskutovány jako jeden z velkých problémů dnešní doby. Film je nejen skrze Beranovy reportáže rozebírá do posledního detailu. Ukazuje, jak fungují a čeho jsou schopné.
I přes to, že hlavní platformou je zde rozhlas, tedy médium, které mladí poslouchají snad úplně nejméně, snímek nenabízí zábavu pouze starším ročníkům. Díky dobrému scénáři a práci s aktuálními problémy si dokáže udržet pozornost taky mladších generací. Těm zároveň ukazuje, že Český rozhlas může být stejně poutavý jako podcasty na YouTube.
Problematická by se mohla zdát jedna z hlavních myšlenek filmu, že „pravda je jen jedna“. Ta lze chápat ve smyslu vymezení faktů oproti zjevným lžím, které snímek představuje. Jako když Beran mlátí do French pressu a konstatuje: „Těsně vedle mě se do zdi zavrtaly tři kulky.“ Hůře se s ní však pracuje v širším kontextu, kde si člověk umí představit situace, ve kterých se jen jeden správný pohled hledá těžko. Sám Vetchý se mimochodem za bojovníka za pravdu před lety označil, když vysoudil 700 tisíc na mystifikaci, že se Českých lvů zúčastnil v doprovodu milenky. Byl tam přitom s manželkou. Je tedy lehce úsměvné, že právě Vetchý, který se s médii moc nemusí, hraje ve snímku novináře.
Opravdu výjimečný stav
Podobně jako nedávno Jiří Mádl a jeho Vlny i Hřebejk pojednává o rozhlasu a přibližuje ho mladým generacím. Jen se silnému motivu pravdy a lži věnuje v dnešní době a místo vážných slov bojuje satirou a humorem. Těžko říct, zda film správně ukazuje, kolik té pravdy na světě je, ale určitě umí odhalit místa, kde není.
Za vyzdvihnutí stojí i herci, kteří se všichni skvěle popasovali s náročným scénářem. Zvláště pak Ondřej Vetchý, který si většinu filmu bere sám pro sebe. Trefně zahrála i ústřední písnička filmu Musíš za svou pravdou stát, kterou tvůrci vybrali z archivu alb skupiny Spirituál kvintet.
Na Výjimečný stav se vyplatí zajít, už jenom protože nabízí originální a upřímnou zábavu, kterou v našich končinách ukázal naposledy snad jen slovenský snímek Invalida. Humor funguje skvěle a pobaví každého, komu nevadí trocha hrubosti a ironie. Navíc boduje salvou super hlášek, které by se za pár let klidně mohly citovat stejně hojně, jako ty z Pelíšků nebo Pupenda.