Film Sběratelé kratomu: Pravda o téhle látce je někde uprostřed, míní režisér
K nápadu na dokument Libora Cinegra přivedlo vlastní pátrání. „Kratom byl pro nás ve vysokoškolském prostředí nástrojem na soustředění. Příležitostně jsme ho používali třeba při učení na zkoušky. V rámci mé generace je kratom už poměrně etablovanou látkou, taková alternativa ke kávě,“ vypráví. Zlom ale přišel, když na YouTube narazil na video, ve kterém jeden z budoucích respondentů filmu popisoval, jak se právě kvůli této látce dostal do psychiatrické nemocnice v Bohnicích. „To mě zaskočilo. Začal jsem se ptát, jak je možné, že jsem o tom nevěděl a jak to, že se o rizicích téměř nemluví,“ říká o prvotním impulzu mladý režisér.
Začal pátrat hlouběji a postupně odhaloval, že se kratom v Česku prodává pouze jako sběratelský předmět. Tím pádem ho může koupit kdokoliv a kdekoliv, bez omezení a pravidel. Cinegr doplňuje, že do toho také někteří politici a média začali označovat kratom za novou drogovou hrozbu, kterou je třeba zakázat a postavit na úroveň heroinu či metamfetaminu. „Jenže já na druhou stranu nacházel i příběhy lidí, kterým pomáhal, at´ už při bolestech nebo třeba úzkostech. Bylo to najednou plné rozporů,“ popisuje.
Diskuze po filmech mění pohledy
Se zahájením projekce se čeká na tmu, přítomní diváci si krátí čas povídáním nebo třeba popíjením piva. „Ke kratomu je ještě důležité říct, že rizika s ním spojená se ani zdaleka nepřibližují škodám, které v české společnosti způsobuje třeba alkohol,“ říká Cinegr. Je připravený na krátké úvodní přestavení filmu. Přiznává, že zpočátku měl z veřejného vystupování respekt, ale postupem času si k tomu našel cestu. „I díky tomu, že na projekcích nejsem sám. Mám obrovskou oporu v lidech, kteří se tématu věnují odborně. Zatím se nám vždy podařilo ustát i ty nejostřejší dotazy, právě proto, že stavíme na výzkumech a otevřeném přístupu,“ přibližuje a dodává, že dnes už ho před lidmi dokonce baví mluvit, protože ví, že to, co říká má smysl.
Přípravu ale provázely i pochybnosti „Téma totiž přesahovalo možnosti studentského nízkorozpočtového projektu. Během rešerší na mě dopadla tíha toho všeho a měl jsem i menší breakdown. Nevěděl jsem, jestli na to mám, jestli to zvládnu. A právě v tu chvíli přišel můj kolega Ondřej Wepper a řekl, že by to se mnou rád natočil jako svou kamerovou bakalářku. To byl zlom. Od té chvíle jsme do toho šli naplno,“ vzpomíná na začátky režisér.
Dokument Sběratelé kratomu je spojení tří absolventských výstupů ze tří různých školních oborů. On sám studuje Multimediální tvorbu na Slezské univerzitě v Opavě, studijní program zaměřený na popularizaci vědy skrze film nebo další formy mediálního vyjádření. „Už od začátku bylo jasné, že bakalářská práce bude ideální příležitostí natočit něco, co přesahuje školní zadání. A podobnou ambici měl i Ondra, který na Slezské univerzitě studoval filmový obor Audiovizuální tvorba,“ vypráví. Cinegr a Wepper po pár měsících spojili síly ještě s Danuší Hladíkovou, která se postarala o střih v rámci své magisterské práce na Fakultě multimediálních komunikací UTB ve Zlíně.
Bakalářka z Indonésie
Hlasy diváků utichly a všichni upřeli oči na plátno. Autoři dokumentu se vydali i do Indonésie. „Odletět do neturistické části Indonésie je dobrodružství,“ směje se Cinegr. Výpravu rozhodně nebrali na lehkou váhu, ale jedna zásadní věc jim přece jen unikla. „Při koupi letenek jsme si nezjistili, kdy probíhají v Indonésii svátky. A tak jsme tam dorazili přesně v období Idul Fitri, tedy vrcholu ramadánu, kdy miliony lidí opouštějí města a cestují na venkov. Celá země se na pár dní v podstatě zastaví, zavřené obchody, restaurace, hotely i úřady,“ vypráví, jak museli několik dní přežívat jen na zásobách jídla, které si přivezli z Česka.
„Do regionů, kde se pěstuje kratom, necestují ani samotní Indonésané, natož někdo z Evropy. V některých vesnicích jsme byli vůbec první běloši, které místní v životě viděli. Byli z toho nadšení, pořád se s námi chtěli fotit, což nás sice zdržovalo od práce, ale bylo to milé,“ pokračuje. Místní štábu pomáhali s dopravou, tlumočením i s orientací v terénu. „Kratomové farmy leží v mokřadových oblastech, často jsme se brodili po pás ve vodě, takže jsme měli permanentní strach o techniku,“ vzpomíná.
Dokument tvoří lidé a příběhy
Mezi diváky sedí i tři respondenti z filmu – toxikolog Martin Kuchař, trenér Máňa a Lukáš, jehož příběh je jedním z nejsilnějších v celém dokumentu. Od narození má dětskou mozkovou obrnu, ale díky kratomu se kvalita jeho života výrazně zlepšila, dokonce vrcholově sportuje.
Promítání pod širým nebem má podle režiséra snímku své kouzlo a celý večer fenomenální atmosféru. „Jediná technická věc, kterou jsem musel navíc řešit, byly titulky. Projekce na mobilním plátně má jiné podmínky než v kině, tak jsem je musel upravit, aby byly dobře čitelné,“ říká. Část filmu je totiž v indonéštině a část v angličtině.
Cinegr už plánuje druhý film: „Máme ještě, co říct. Cílem je jít hlouběji, zkoumat nejen společenské souvislosti, ale také farmakochemii, genetické vlastnosti rostliny a tradiční způsoby užívání.“ Ty prý mohou inspirovat i české uživatele k bezpečnějšímu přístupu. „Ale s čím bych chtěl, aby lidé odcházeli po dnešním promítání? Přál bych si, aby si odnesli především to, že nic není černobílé. Že kratom není nevinný jako čaj nebo káva, ale zároveň to není tvrdá, život ohrožující droga, jak ho někteří prezentují. Pravda je někde uprostřed. A právě tam začíná prostor pro dialog a osvětu.“
