Film Když promluvila odkrývá zákulisí článku, který změnil Ameriku
Snímek Když promluvila, od režisérky Marie Schraderové zachycuje snahu dvou zapálených novinářek z The New York Times odhalit světu pravdu. Jodi Kantorová a Megan Twoheyová se pokoušejí získat veřejné vyjádření od žen, které byly v minulosti sexuálně napadeny producentem Harveym Weinsteinem, ale bály se proti mocnému muži vypovídat. Svým obětem šéf Mirmaxu hrozil profesní likvidací, nebo jim za mlčení vyplácel finanční odškodnění. Od zveřejnění článku v roce 2017 promluvilo o obtěžování Harvey Weinsteinem 107 žen a další přibývají. Slavný producent byl na základě článku v roce 2020 předvolán před soud, od kterého odešel s 23letým trestem odnětí svobody. Díky novinářskému textu se také zviditelnilo společenské hnutí bojující proti sexuálnímu násilí #MeToo.
Novinářské duo ve filmu ztvárnily Zoe Kazan a Carey Mulligan. Obě herečky za sebou mají zkušenosti s většími rolemi. Carey Mulligan hrála například Daisy ve Velkém Gatsbym, její kolegyně se zase objevila v hlavní roli filmu Robin Sparks. Společně se potkaly v roce 2008, kdy hrály v divadelním představení Seagull. Kvalitní herecký výkon podporuje napínavě napsaný scénář, na kterém spolupracovaly i obě reálné novinářky. Role protagonistek jsou tedy dělané na míru tomu, co v době tvorby článku samy prožívaly.
Výpovědi obětí jsou nejsilnější částí snímku
Už na začátku případu zjišt´ují novinářky, že obětí je opravdu mnoho. Najít ovšem ženu, která by se odvážila veřejně promluvit, není snadný úkol „Nikdo netušil, jak ohromné úsilí bylo potřeba k tomu, aby těch pár vět vůbec vyšlo,“ řekla o filmu jeho producentka Dede Gardener.
Napjatou atmosféru se ve filmu podařilo ztvárnit nejen hereckými výkony, ale i skvělou prací kamery. Za natáčením stojí Natasha Braier, která detailně zaznamenala strach z mocného producenta záběry třesoucích se žen například během setkání v Londýně. Dokázala také věrně zachytit místy neúnosnou únavu, se kterou se kvůli své práci novinářky denně potýkaly.
Jednou z nejsilnější částí filmu je i setkání novinářek s asistentkou Zeldou Perkinsovou, ztvárněnou Samanthou Mortonovou, která byla v roce 1998 svědkem napadení své kolegyně na filmovém festivalu v Benátkách. Pasáž, během které vypovídá o svých zážitcích s producentem Weinsteinem, divákovi nekompromisně vykresluje špínu Hollywoodu, jinak přezdívaného jako „továrna na sny“. Není ale jedinou částí snímku, která v divákovi vzbudí emoce. Mezi takové patří i scéna z nemocnice, kdy jedna z respondentek před svojí operací rakoviny prsu dává novinářkám telefonní souhlas k použití své výpovědi.
Bezstarostnost redakce hasí zápal novinářek
Na filmu je sympatické odhodlání dua novinářek, které jsou celou dobu naprosto soustředěné na svoji práci. Jejich zapálení se ovšem odráží v osobním životě, když kvůli vyčerpávající práci nemají čas na rodinu. Divák je svědkem, jak mladé matky přichází o důležité chvíle svých dcer a místo toho bojují za spravedlnost a destigmatizování sexuálního obtěžování.
Nadšení pro věc bohužel není zcela viditelné u zbytku redakce. Dean Baquet a Rebecca Corbettová z vedení redakce Timesů v podání Andreho Braughera a Patricie Clarksonové působí až moc bezstarostně. To podkopává snahu novinářek, které článku obětují všechen svůj volný čas. Filmu tak přidávají nežádoucí komediální prvek, který ve snímku s tak vážnou tématikou, nemá co dělat. I přes chování redakce, drama vypráví děj s dostatečnou vážností a ukazuje, že případ je jen špičkou ledovce sexuálního obtěžování, které se dlouhá léta ve společnosti přehlíželo.
Když promluvila
USA, 2022, 129 minut
Režie: Maria Schrader
Scénář: Rebecca Lenkiewicz, Jodi Kantor, Megan Twohey
Kamera: Natasha Braier
Hudba: Nicholas Britell
Hrají: Carey Mulligan, Zoe Kazan, Patricia Clarkson, Andre Braugher, Samantha Morton, Jennifer Ehle
