Emanuel Moravec do poslední chvíle věřil, že je českým vlastencem
Jako bývalý československý legionář, demokrat a stoupenec Tomáše Garrigua Masaryka byl Emanuel Moravec v dobách mnichovské krize v roce 1938 jedním z těch, kteří chtěli proti Hitlerovi bojovat. Podporoval mobilizaci, snažil se přesvědčit prezidenta Edvarda Beneše, aby se Československo před agresorem bránilo. Zatímco Beneš po Mnichovské dohodě, v níž Německo, Itálie, Velká Británie a Francie 29. září 1938 rozhodly o připojení Sudet k německé říši, odešel do exilu, Moravec v Československu zůstal. Po 15. březnu 1939 a vzniku Protektorátu Čechy a Morava už Moravec emigrovat chtěl. Předpokládal, že si pro něj jakožto sympatizanta TGM nacisti přijdou a nechají ho popravit.
Hajloval a při tom zpíval hymnu
Vše ale dopadlo úplně jinak. Nacisté za Moravcem přišli. Jenže s nabídkou spolupráce. Byl pozván na okružní cestu po Německu, ze které se vrátil nadšen. Mohl opět publikovat v novinách a vystupovat v rozhlase, sblížil se i s K. H. Frankem, státním tajemníkem Úřadu říšského protektora, později mužem zodpovědným mimo jiné za vyhlazení Lidic. Moravec nakonec došel k závěru, že spoluprací s nacistickým režimem může alespoň něco změnit. Sám si nalhával, že i nadále zůstává vlastencem a že jen nechce, aby Češi umírali kvůli „zbytečnému“ odporu.
Za jeho spolupráci s nacistickým režimem Moravce většina Čechů nenáviděla. On zatím dál stoupal v hierarchii českých kolaborantů a to i poté, co se Reinhard Heydrich stal zastupujícím říšským protektorem Protektorátu Čechy a Morava. Heydrich od Čechů dostal přezdívku „řezník z Prahy“, Moravec s ním ale vycházel dobře. Na začátku roku 1942 povýšil na ministra školství a za úkol dostal vštípit „správné hodnoty“ české mládeži. V květnu 1942 se československým parašutistům povedlo Heydricha úspěšně zlikvidovat. Prezidenta Háchu následná odveta nacistů v podobě masového zatýkání, poprav a mučení českých občanů zlomila. Moravec naopak během vyhrocené situace své mocenské postavení posílil a nacistům naplno projevoval svou loajalitu. Důrazněji kritizoval Beneše, kterého vinil z důsledků nacistické odvety na Češích. Při svých veřejných projevech vyzýval, at´ občané pomohou atentátníky dopadnout. Míval veřejné projevy na náměstích, když pak společně s lidmi zpíval státní hymnu a se vztyčenou pravicí hajloval.
Zastřelil se během Pražského povstání
Ke konci války v roce 1945 už Moravec bezmezně sympatizoval s nacistickým režimem. V rozhlasových projevech varoval před SSSR a bolševickou revolucí. Nalhával si, že se vlastně snažil celou dobu Čechy zachránit a zřejmě si nepřipouštěl, že by byl kolaborantem. Přesto dobře věděl, že ho vlastní národ nenávidí. Pro jistotu využíval tři různé byty, aby ho nebylo snadné dohledat. Obával se, že s ním Češi naloží stejně jako Italové s Benitem Mussolinim, který byl popraven a jeho tělo Italové pověsili hlavou dolů ze střechy čerpací stanice. Ironií bylo, že Moravec sympatizoval s Mussoliniho názory ještě před válkou, byli si dokonce podobní i vzhledově. Dne 5. května 1945 během Pražského povstání chtěli Němci Moravce převézt do bezpečí, do Černínského paláce. Když ale řidič doplňoval nádrž automobilu, Moravec se uvnitř vozu zastřelil. Bylo mu 52 let. Je pravděpodobné, že po válce by byl odsouzen a popraven jako kolaborant.
Dvoudílný snímek České televize Anatomie zrady osud Moravce nyní připomněl. Vykresluje jej však v poněkud lepším světle, než jak jej vidí historikové. Nabízí spíše vhled do Moravcova soukromí, o němž se toho ve skutečnosti mnoho neví, i do Moravcova myšlení a vnitřního světa. Film si takový přístup jistě může dovolit, historická fakta jsou ale ve vztahu k Moravcovi a jeho proměně z odvážného legionáře v otevřeného kolaboranta jednoznačná.
