Dvacet let od legendární písně Hurt. Johnny Cash dodnes inspiruje mladé zpěváky
Život Johnnyho Cashe připomínal divokou horskou dráhu. The Man in Black, jak se vždy černě oděnému zpěvákovi přezdívalo, žil odmala muzikou. Když mu roku 1955 společnost Sun vydala první nahrávku písní Cry, Cry, Cry a Hey Porter, rychle se dostal do prostředí hvězd amerického country.
Během vystupování v 50. letech po boku osobností formátu Elvise Presleyho na něj rostl tlak ze strany veřejnosti i producenta Sama Phillipse a on začal řešení hledat v amfetaminu. Jeho závislost na drogách se postupně prohlubovala, což vedlo k rozpadu jeho prvního manželství. Cashovu kariéru nakopl zpět správným směrem až druhý sňatek s June Carterovou, kterou si vzal roku 1968. Nová životní opora mu pomohla zbavit se závislosti.
Hit na závěr kariéry
Remake písně Trenta Reznora Hurt nabídl Cashovi jeho producent Rick Rubin na jaře 2002. „Pro mě to byla píseň o starším člověku promítajícím si svůj život s výčitkami svědomí. Až to rvalo srdce,“ vysvětluje Rubin v knize Johnny Cash – Život od Roberta Hilburna s tím, že ve slovech spatřoval paralelu s příběhem Cashe. Autor písně v textu zmiňuje své chyby z minulosti a lítost nad bolestí, kterou způsobil sobě i jiným.
Autor textu písně Hurt Trent Reznor řekl o Casově verzi: „Opravdu to dávalo smysl a pomyslel jsem si, že je to obdivuhodné umělecké dílo. Bylo to, jako by mě někdo vřele objal.“
Britský hudební časopis NME Romanekovo dílo označil za nejlepší klip všech dob. Grammy a Video Music Award ho vyhlásily nejlepším videoklipem roku 2003.
Cash zemřel půl roku po vydání audiovizuální verze Hurt. Jeho manželka June skonala o čtyři měsíce dříve.
I Cash se v Reznorových větách našel. Drobně si poupravil text a následně Hurt zazpíval tak suverénně, že se vydavatelství American Recordings nemohlo dočkat, až píseň vydá. „Odkráčel ze života tak, že vydal jeden z nejlepších kousků své kariéry. To je neuvěřitelně inspirativní,“ myslí si student Vyšší odborné školy publicistiky a také zpěvák z kapely Convictus Daniel Koštoval (23), kterého americký písničkář inspiruje svým životním příběhem i přístupem k hudbě.
Nové verzi Hurt dodal popularitu Cashův pověstný hluboký hlas. „Původní zpěvák Reznor tam má zvláštní, rozplizlý akord. Johnny ho narovnal a udělal Hurt přímočařejší,“ popisuje Petr Horák, frontman kapely Johnny Cash Revival a celoživotní fanoušek Cashovy tvorby. Sám na svých koncertech několikrát Hurt hrál, a proto si uvědomuje, jak těžké je vyrovnat emoční úroveň originálu. „Akordově ta píseň není těžká. Musí to ale vyznít tak, jak má. Je potřeba to prožít,“ dodává Horák.
Natáčení ve zchátralém muzeu
Album The Man Comes Around s Hurt na druhé pozici vyšlo pátého listopadu 2002, producent Rubin však řešil klip k desce již od poloviny září. Režiséru Marku Romanekovi nabídl tři Cashovy písně, a ten měl jasno hned po poslechu Hurt. I když rozpočet na klip byl sedmkrát menší než na který byl zvyklý, režisér se do práce pustil s nadšením. „Chtěl jsem s ním strašně moc spolupracovat. Při poslechu Hurt mi naskakovala husí kůže,“ zmiňuje v knize Johnny Cash – Život režisér, který dříve dělal klipy například zpěváku Michaelu Jacksonovi.
Romanek si jako lokaci vybral zavřené a zchátralé muzeum House of Cash, které dříve patřilo zpěvákovi. Cashe zabíral hlavně u piana, v křesle velké haly a u stolu plného jídla. Záběry střídaly fotografie zaprášeného muzea a snímky z Johnnyho kariéry. Důležitou součástí díla jsou i křest´anské prvky. The Man in Black byl silně věřící člověk, a proto se s postupnou gradací klipu objevovaly záběry Ježíše přibíjeného na kříž.
Když je z klipu cítit smrt
Kombinace hlubokého a smutného textu s hlasem starého muže funguje i po letech. Na naléhavosti písni přidal fakt, že Cash od roku 1998, kdy prodělal zápal plic, bojoval s fyzickou bolestí a nebyl schopen velké námahy. „Klip na mě hodně zapůsobil. Johnny textem vypráví svůj příběh a vypadá u toho na umření,“ komentuje to Horák. „Video je audiovizuálním ohlédnutím za jeho životem. Jednoduše epitaf,“ dodává Koštoval.
Právě epitaf či labutí píseň muže, který je i členem síně slávy country a rock and rollu, jsou nejčastějšími přívlastky k finálnímu dílu. Motivů smrti, jejíž blízkost si Cash sám uvědomuje, je ve čtyřech minutách několik: starostlivý pohled manželky June přicházející po schodech ke svému muži, záběr na třesoucí se zpěvákovu ruku s kalichem vína či závěrečná scéna, v níž písničkář dohraje, zavře piano a pohladí ho. „Všechno, co v klipu vidíte, mu věříte,“ dodává Koštoval.
