Dva a půl tisíce čelovek proměnilo Stromovku v čarovný svatojánský les
Výstaviště se hemží lidmi. Na pódiu, které je v těsné blízkosti Průmyslového paláce, dohrává elektroswingová kapela MYDY. Natěšení účastníci se vlní do rytmu posledních písní a několik z nich se pomalu rozcvičuje před letošním třetím Nočním během pro Světlušku, který odstartuje v devět hodin. Celé prostranství až ke stánku s registracemi, které jsou asi padesát metrů od tramvajové zastávky, je plné osob. Mezi běžci pobíhají děti, pejskaři a chodci se motají. Většina je ale ve sportovním oblečení. A stejně jako mně je některým účastníkům pěkná zima. „Mohlo by být tepleji, ale během se zahřeju,“ říká dvacetiletá Anežka. Předpověď počasí slibovala patnáct stupňů, ale je pouhých šest.
Účastníky motivuje, že přispívají nevidomým
Běžci poskakují, pijí čaj a netrpělivě čekají na start závodu. „Nemůžu se dočkat, běžím už popáté. Mám běh pro Světlušku rád, celý výtěžek jde na dobrou věc a ještě u toho dělám svoji oblíbenou aktivitu,“ říká šestatřicetiletý Petr, který je v reflexním zeleném oblečení a sám světlušku trochu připomíná.
Je za dvě minuty devět. Slečna stojící na pódiu po krátké rozcvičce dává pokyn ke startu. „Až uslyšíte gong, můžete vyběhnout,“ říká. Je nás hodně, namačkaní stojíme vedle sebe, a kvůli tomu se pět minut prakticky nehneme. Alespoň mi díky lidem okolo není taková zima.
Světluška zvedla lidi z gauče
Zprvu jen jdeme. Chvíli trvá, než máme prostor k tomu se rozběhnout. Stromovka se najednou stává parkem plným světýlek. Z davu je cítit euforie, slyšet smích a lidé hlasitě popisují své první dojmy. „Doufám, že bude dnešní běh stejně krásný jako ten minulý. Líbilo se mi, jak měli všichni čelovky a svítili. Akci provázela skvělá atmosféra,“ říká Tomáš Novák, který se letos účastní podruhé. Po dvou kilometrech si lidé mohou vybrat, kterou trasu zvolí. Kratší má 3 kilometry a delší 4,5 kilometru. Většina si vybere první možnost. Já volím delší úsek, a vzápětí toho lehce lituji. Trasa totiž vede okolo slepého ramena Vltavy a od vody jde takový chlad, že ani rychlý běh nepomáhá. Dále pokračuji až na konec Stromovky a okolo vlakových kolejí zpět na Výstaviště. Kilometr před cílem přecházím do kroku a ptám se tří slečen, které se vzájemně hecují k běhu, jaké mají dojmy. „Líbí se mi myšlenka, že lidé jen nepošlou peníze, ale zvednou se z gauče. A pomáhají pohybem. Navíc je celá akce skvělou příležitostí pro potkávání se s přáteli, které jsem dlouho neviděla,“ říká účastnice Monika Kosová.
Užívám si rozsvícenou Stromovku, vlezlou zimu ale o dost míň. Dvě stě metrů před cílem začnu klusat, slyším totiž burácivé hecování od organizátorů. Po akci cítím pocit vítězství, že jsem i jako „nebežec“ zvládla necelých pět kilometrů, a ještě pro dobrou věc.
