Diagnostika chronického únavového syndromu je náročná. Příznaky jsou podobné depresi
V České republice trpí chronickým únavovým syndromem přibližně 40 tisíc lidí. Lékaři jej popisují jako dlouhotrvající únavu, která brání pacientovi vykonávat běžné aktivity. Zkušenost s nemocí má i studentka Vyšší odborné školy publicistiky Julie Anna Šedivá (21). Ta začala ve druhém ročníku střední školy na sobě pozorovat dlouhodobé fyzické vyčerpání. „Zpočátku jsem svůj stav přisuzovala viróze. Bolela mě hlava, ubývala mi energie a měla jsem ochablé svaly,“ popisuje Šedivá s tím, že jí dělalo potíže i zvednout z lavice pero na psaní.
Kvůli neustávající tělesné slabosti se rozhodla navštívit praktického lékaře. Ten ji ale odkázal na psychiatrické oddělení s podezřením na depresi. „Psychiatr mi chtěl předepsat antidepresiva. Protože jsem ale cítila, že problém je jinde, začala jsem se radit s dalšími odborníky,“ vysvětluje Šedivá. Správnou diagnózu se pacientka dozvěděla až od imunologa. Ten po sérii vyšetření usoudil, že studentka trpí chronickým únavovým syndromem, nikoli depresí.
Pacientům chybí síla
Právě s depresí má chronický únavový syndrom podobné symptomy. Podle internisty Tomáše Pluhaře z Všeobecné fakultní nemocnice je však možné tyto diagnózy od sebe odlišit. „Člověku s depresí chybí vůle a zájem vykonávat nějakou činnost. Lidé s únavovým syndromem chtějí být aktivní, ale nemají na to sílu,“ líčí hlavní rozdíly Pluhař. Zároveň dodává, že se nemocnému neuleví ani ve chvíli, kdy se na několik hodin prospí.
Na další symptomy upozorňuje Lubomír Novák, který působí jako vedoucí interního oddělení soukromé Kliniky GHC v Praze. „Pacient může trpět bolestmi hlavy, poruchami spánku a paměti nebo neschopností se soustředit. Častá je také zvýšená teplota a bolesti svalů,“ popisuje příznaky lékař. V pozdějším stadiu pak pacient plní běžné povinnosti s obtížemi a nemá ani sílu vstát nebo si dojít na záchod.
K nemoci jsou náchylnější ženy
Odborníci uvádí, že CFS mohou způsobit také běžné nemoci. „Častým spouštěčem bývá virová, či bakteriální infekce. Může to být ale i porod nebo očkování,“ líčí internista Pluhař. Významnými faktory jsou pak také stresové situace. Jeho slova zpětně potvrzuje studentka Šedivá: „V té době jsem procházela velkým stresovým vypětím. Ve škole toho bylo hodně a na odpočinek mi moc času nezbývalo.“
Podle Pluhaře se chronický únavový syndrom často projevuje právě v období puberty. I přes to ale největší věkovou skupinu tvoří lidé mezi 40 a 50 lety. Ženy navíc syndromem trpí až čtyřikrát častěji než muži. „Na častější výskyt CFS u žen má vliv fakt, že jsou často pod větším stresem, například kvůli zvládání mateřské role,“ vysvětluje lékař.
Nemoc je potvrzena studii
Tomáš Pluhař uvádí, že je diagnostika CFS časově náročná. Spočívá v tom, že lékaři vyloučí všechna jiná možná onemocnění. „V současnosti u nás není dostupný laboratorní test, který by nemoc potvrdil, nebo vyvrátil. Můžeme se tak při diagnostice spolehnout jen na to, co uvádějí pacienti,“ říká lékař.
Lubomír Novák z kliniky GHC zdůrazňuje, že by se příznaky chronického únavového syndromu neměly opomíjet. „CFS je třeba považovat za skutečné onemocnění. Je dnes potvrzeno několika tisíci studií,“ vysvětluje.
Chronický únavový syndrom (CFS) představuje neutuchající vyčerpanost bez zjevné příčiny.
Hlavním příznakem je dlouhodobá únava, nevysvětlitelné a neovlivnitelné tělesné i duševní vyčerpání. K mnohdy nenápadné únavě se pak přidávají bolesti kloubů, svalů a zvýšené teploty.
CFS dlouho nebyl uznáván jako diagnóza. Oficiálně jej definovalo až Americké centrum pro kontrolu nemocí v roce 1988.
Mnozí lékaři CFS neuznávají dodnes. Dle jejich názorů je chronický únavový syndrom pouze vedlejším účinkem jiné choroby.
