Dámský gambit od Netflixu dává ostatním seriálům roku jasný mat
Příběh o geniální sirotě si během měsíce a půl získal miliony diváků. Sedmidílná minisérie, zasazená do 60. let minulého století, byla natočena na motivy stejnojmenné knihy spisovatele Waltera Tevise. I přes to, že má scenárista a režisér Scott Frank (60) s dramaty zkušenosti, seriálem z šachového prostředí zabodoval zatím nejvíce. Žádné jeho dílo nebylo doposud hodnoceno tak dobře, jako Dámský gambit, který si vysloužil na Česko-slovenské filmové databázi v průměru 90 procent.
Pohledy herců diváka pohltí
Úspěch seriálu spočívá především v propracovaném ději. Ten pojednává o životě Beth Harmonové, která touží po titulu mistra šachu víc, než po čemkoliv jiném. Postavu ztvárňují postupně dvě herečky, Isla Johnstonová (13) a Anya Taylor-Joyová (24). Ze začátku se divák seznamuje s devítiletou Beth (Isla Johnstonová), která žije pouze s matkou. Ta ale v prvním díle zemře a dívka se tak ocitne v sirotčinci, kde správce Shaibel (Bill Camp) odhalí její velké šachové nadání. Beth ve svých devíti letech, kromě taktické hry, propadá i závislosti na sedativech, které děti v ústavu denně povinně „zobou“ jako bonbóny. Scénář tak nastiňuje problematiku vývoje a konzumace léčiv v druhé polovině 20. století.
Isla Johnston se s rolí sociálně zaostalého, avšak geniálního dítěte na svůj věk popasovala ukázkově. Její pohledy jsou mnohdy výřečnější než slova. I díky jejím mimickým schopnostem je divákům jasné, že povaha Beth bude komplikovaná. Právě intenzivní výrazy herců jsou nejzřetelnějším prvkem celého seriálu a dodávají ději potřebnou dynamiku. Postavy jimi vyjadřují své odhodlání vyhrát, stejně tak si divák užije jejich mimiku v momentě, kdy je jasné, že hru ztrácí. Nutno podotknout, že i charaktery vedlejších postav jsou detailně propracované a skvěle ztvárněné. Na herecké faux-pas tady divák nenarazí.
Žena, která otřese světem mužů
Patnáctiletá Beth, kterou od druhého dílu hraje Joyová, se dostane do péče adoptivní matky Almy (Marielle Hellerová), nešt´astné alkoholičky. I když mají s Beth mnoho společného, funguje Alma spíše jako její zajímavý kontrast. Hlavní postava je ukázkovým prototypem kariéristky, kterou více než vztahy zajímají šachy, alkohol a prášky na uklidnění. Psychické problémy adoptivní matky na druhé straně vycházejí z rozpadlého manželství a nenaplněného talentu. Alma je totiž nadanou, nicméně amatérskou pianistkou. Skladby, které napříč příběhem hraje, jsou obzvlášt´ důležitým prvkem z pohledu děje. Často navozují atmosféru opuštění a smutku. Hudba se obecně tvůrcům povedla, v seriálu zazní mnoho hitů známé americké skupiny The Monkees, která měla hlavní úspěch právě v šedesátých letech.
Kromě hudebního zpracování se tvůrcům podařilo navodit atmosféru doby skrze propracované kostýmy, líčení či rekvizity. Ženy mají krátké dobové účesy, interiéry jsou plné barev a květovaných vzorů. Kromě vizuálů se šedesátá léta odráží i v nastavení společnosti. Seriál se často dotýká tématu postavení žen, na což tvůrci zřejmě vsázeli a také jim to vyšlo. Díky dialogům je problematika nastíněná nenásilně, ale pochopitelně. Není tak divu, že se dívka při kláních pohybuje ve výhradně maskulinním prostředí. Harmonová je ze začátku svými protivníky logicky podceňována. Vše se ale změní v momentě, kdy s naprostou lehkostí poráží jednoho muže za druhým.
Turnaje jsou triumfem příběhu
Herečka Joyová podala opravdu fenomenální výkon, který diváka nutí zhlédnout seriál na jeden zátah. Zatímco dříve hrála spíše v béčkových filmech (například Čarodějnice z roku 2015), v případě Dámského gambitu se jedná o její herecký triumf. I přes to, že herečka šachy dříve nehrála, divák jí uvěří každý krok či tah. A to i v případě, že intelektuálnímu sportu zrovna neholduje. Šachy mohou normálně působit nudně, v seriálu se ale mění v napínavá klání. V pátém díle s názvem Vidlička je řada turnajů zpracována do několika malých čtverečků, které evokují šachovnici. Hudba, střih a herecké výkony dodávají scénám gradaci a dělají tak z šachů překvapivě vzrušující sport. Důležitým prvkem je i kouřová šachovnice, kterou si Beth pod vlivem sedativ promítá ve své hlavě na strop. Z vizuálního hlediska jde o chytře propracovaný efekt, který zároveň funguje jako příslib vítězství. Jakmile se šachovnice objeví, je jasné, jak turnaj dopadne.
Retrospektiva zbytečně zpomaluje děj
Od stoprocentní jedničky seriál dělí několik nedostatků. Příběh je mnohdy doplněn o retrospektivní pohledy ze života Beth před autonehodou. Vzpomínky však často působí nelogicky a místy děj zbytečně zpomalují. Ten je navíc zpočátku natočen ve volném tempu a některým lidem možná chvíli potrvá, než seriálu propadnou. Zamrzí třeba i odbyté klíčovací plátno ve čtvrtém díle. V momentě, kdy Beth stojí s adoptivní matkou na hotelovém balkoně v Mexiku, divák snadno odhalí klíčovací plátno s obrázkem města a scéna působí, jako by vypadla z nějakého laciného filmu.
I když se v seriálu najde pár nedokonalostí, celkový dojem z příběhu to neovlivní. Díky silnému závěru divák na drobné přešlapy tvůrců zapomene. Beth na konci příběhu odletí do tehdejší socialistické Moskvy, na což se postava připravuje celý seriál. Příběh tak nabízí i zajímavý střet západní a východní mentality. A i když se dá předpovídat, jak celé dílo skončí, ničemu to nevadí. Možná právě proto, že tvůrci na závěr divákovi dopřejí to, co si přeje, se stal Dámský gambit současným nejsledovanějším seriálem na Netflixu, který vidělo už přes 62 milionů lidí a jeho popularita stále stoupá.
Dámský gambit
USA, 2020, 6 h 35 min, 7 epizod (Minutáž epizod: 46–68 min)
Drama
Režie: Scott Frank
Scénář: Scott Frank, Allan Scott
Kamera: Steven Meizler
Hrají: Anya Taylor-Joy, Harry Melling, Moses Ingram, Bill Camp, Thomas Brodie-Sangster, Chloe Pirrie, Marielle Heller
