Čeština je jeden z nejtěžších jazyků na světě, myslí si čínská studentka
Jasmine Zhangová studuje ve druhém ročníku informatiku a technologii ve čtrnáctimilionovém čínském městě Kanton na státní univerzitě Jinan. „Nebyla jsem si jistá, jestli bych zvládla studovat vysokou školu v češtině. Myslím, že jde o jeden z nejtěžších jazyků na světě. Proto jsem se raději vrátila do Číny,“ vysvětluje. Nyní bydlí v obrovském kampusu, který se skládá z osmi budov ubytovny, přičemž každá z nich má více jak deset pater. Další dominantní stavbou je pětipatrová knihovna. Na první pohled se sice může zdát obrovská, ale pro cca čtyřicet tisíc studentů, kteří zde pobývají, je nedostačující. „Pokud nevstanu před půl osmou, už nemám šanci v knihovně najít místo na učení,“ říká Zhangová.
Studenti berou vzdělání velmi vážně a investují do něj veškerý čas i energii. Jasmine vstává každý den brzy ráno, i když zrovna nemá žádnou výuku. „Kdybych si přispala, byla bych ve stresu, protože bych byla jediná, kdo se ještě nezačal učit,“ líčí. Po těžké výuce je třeba nabrat síly dobrým pokrmem. Jídelna má ale, podle slov Jasmine, „jen tři patra”. Ve frontě tak stráví klidně celou hodinu čekáním. Proto si často objednává oběd on-line. „Letos ale poblíž školy postavili deset restaurací, čímž by se mohl vyřešit problém s přeplněnou menzou,“ doufá.
Knihovna 
Knihovna 
Knihovna
V Česku se potýkala s rasismem
Zhangová se narodila v Praze. Rodiče ale neměli čas se o ní starat, tak ji v jednom roce poslali k prarodičům do Číny. „Tam jsem studovala na základní škole až do páté třídy. Pak rodiče nechtěli, abych dál vyrůstala bez nich, tak jsem se vrátila zpět do Prahy. Znovu jsem nastoupila do pátého ročníku, abych se naučila česky,“ popisuje. Se skvělými studijními výsledky se později dostala na pražské gymnázium, kde úspěšně složila maturitní zkoušku.
Pokračovat ve studiu v Číně se rozhodla kromě obav z češtiny také kvůli střetu s rasismem na základní škole. „Spolužáci se mi bezdůvodně posmívali, pokřikovali na mě rádoby čínská slova a měli nevhodné narážky na můj asijský vzhled. Kvůli nim jsem se v Česku občas necítila jako doma,“ vzpomíná Jasmine. Nyní, když je dospělá, se mohla konečně sama rozhodnout, že chce být nějaký čas mimo Česko.
Kampus opouští jen o prázdninách
V přepočtu na české koruny vyjde Jasmininy rodiče jeden semestr na 11 tisíc korun, v Číně se totiž platí i za státní školy. V ceně je zahrnuto i ubytování a zdravotní pojištění. Studium se od toho v Česku odlišuje také v délce. „Bakalářský titul zde získáme až po čtyřech letech,“ objasňuje Zhangová. Studenti mají možnost se účastnit i rozmanité škály volnočasových aktivit. „Hodně z nich je sportovních, ale třeba já jsem součástí jedné věnující se programování. Vedeme ji my studenti. Sami si sestavujeme harmonogram a hledáme si profesionální programátory, kteří nám předávají zkušenosti.“
Jasmine tráví na kampusu všechny státní svátky a volna, jen o prázdninách navštěvuje prarodiče, kteří žijí ve 1 200 kilometrů vzdáleném Wen-čou. „Naposledy jsem vyzkoušela rychlovlak místo letadla. Jízda trvala osm hodin, zatímco let jen dvě. Kochala jsem se krajinou, kterou jsem předtím neznala, ale stejně příště radši poletím,“ vypráví Jasmine.
Rodiče viděla naposledy před odjezdem z Česka. „Stýská se mi, ale jsem ráda, že mám příležitost vyzkoušet si, jaké to je bydlet sama. Předtím jsem nikdy nepřemýšlela, kolik stojí jídlo a kolik za sebe obecně utratím peněz. Rodiče mě finančně podporují, ale snažím se alespoň něco vydělat sama spravováním webových stránek univerzity.“ Po studiích by se ráda vrátila do Prahy. „Čtu české knihy a dopisuju si s přáteli, abych tady češtinu nezapomněla,“ říká Jasmine. Na internetu si už teď občas hledá nabídky práce z jejího oboru v České republice.