Český hokej v alibistickém kruhu omluv. Chce to změnu
Už delší dobu se českému hokejovému národnímu týmu „nedaří“. Důkazem jsou neúspěchy z mistrovství, které podtrhl výsledek na olympijských hrách (OH) v Pekingu. Tyto nezdary dosud vedení omlouvalo alibistickými větami, které prohry házely na chybějící štěstěnu nebo špatný den. Takhle to ale dál nejde.
Neúspěch na letošních OH je jasným důkazem, že je potřeba udělat něco radikálního. Vypadnutí již v předkole play off po porážce se Švýcarském 2:4 znamená pro český národní tým devátou pozici. Jde tak o nejhorší umístění českého týmu v olympijských dějinách.
Pomalý proces s jistým výsledkem
Co teď? Nejlepší by byla radikální změna. V hokeji se tomuto proces říká přestavba a trvá zhruba pět let. Jde o postup, při kterém klub na nějakou dobu opustí od zisku trofejí a primárně se soustředí na svoji budoucnost. Takový tah většinou zahrnuje přestavbu celého týmu, jak hráčů, tak realizační části. Možná by něco podobného prospělo i českému hokeji.
Je jasné, že tak radikální řezy, jako je obměna vedení, nejsou jednoduché. Bohužel v tomto případě se jedná o nezbytnost. Určitě by pomohla změna na pozici trenéra. Už na mistrovství světa v Rize bylo vidět, že na Filipa Pešána je toho moc. Špatné to bylo už od začátku her. Hráč například udělal jednu chybu a šel hned sedět. Takhle se mohou trestat kluci v dorostenecké kategorii, aby si to uvědomili, ale ne zazdít hráče nároďáku, který pak nemůže týmu pomoct.
Nebojme se otevřít novým možnostem
Největším problémem českého hokeje je výchova mládeže. Jasným důkazem je konzervativní postup při tvorbě národní soupisky. Stejně jako nyní trenér Filip Pešán, i jeho předchůdci Vladimír Růžička, Alois Hadamczik nebo Josef Jandač brali na turnaje tým, jehož věkový průměr atakoval třicítku. Dřív to možná nevadilo, teď je ale jasně vidět, že by to chtělo novou mladší krev, která se současným světovým hokejem udrží krok.
Změnu by to chtělo radikální. Začít by se mělo u zmodernizování hokejové školy. Otevřít se zahraničním vlivům, nebát se nového, investovat do mladých sportovců a zajistit jim zázemí, kde mohou růst. Hokej se jako každý sport vyvíjí. Přichází zrychlení hry a zkvalitnění činnosti jednotlivců. Poslední zlatou olympijskou medaili jsme získali v Naganu v roce 1998. Pokud chceme takový úspěch někdy opakovat, musíme se probrat a začít jednat.
