Český dabing se budoucnosti bát nemusí, myslí si Viktorie Taberyová
Dabingu se věnujete už šestnáct let. Jak jste se k němu dostala?
Díky mé mamce, Zuzaně Schulzové, která je režisérka a herečka. Když jsem byla hodně malá, tak začala s režií dabingu a zkoušela mě doma z různých filmů a seriálů. Ze začátku se mnou chodila do studia a t´ukala mi prstem na kódy, abych věděla, kdy mám začít mluvit. Ukazovala mi, co mám říkat, nebo mě lechtala, abych se ve správné pasáži rozesmála. Postupem času jsem se naučila texty správně číst a od třinácti jsem začala po studiích jezdit úplně sama.
Bylo něco, co vám v začátcích dělalo problémy?
Jako malá jsem neuměla pořádně vyslovit ř, a tak mě mamka brala na logopedii. Když jsem ale jako prcek dabovala své mini roličky, tak to nebylo tak slyšet, a dokonce to bylo roztomilé. Ze začátku jsem ale měla hlavně problémy texty vůbec přečíst, protože jsem dyslektik a dysgrafik. Navíc pro mě bylo hrozně těžké se uvolnit a nestresovat. Po čase jsem si ale uvědomila, že o nic nejde a při dabování jsem se uklidnila.
Dá se podle vás v této profesi vybudovat celoživotní kariéra?
Určitě ano. Mnozí dabingoví herci to tak mají. Ono už u toho slova herec je obrovský rozdíl. Dabingový herec hraje pouze svým hlasem a nemá možnost zapojit svoji tvář a gesta. Například Bohdan Tůma se takto živí a má těch rolí opravdu hodně. Stejně tak Filip Švarc. To jsou velká známá jména českého dabingu. Já to mám ale spíše jako placený koníček. Přivydělávám si tím, ale určitě mě to v budoucnosti neuživí.
Jak hodnotíte finanční ohodnocení českých dabérů?
Myslím, že by to mohlo být více. Ano, zaplatí mi to nájem, ale to je vše. Obzvlášt´ v Praze, kde jsou nájmy extrémně vysoké. Spousta lidí si myslí, že dabing hodně vynáší a lidé, co dabují, dostávají ohromné peníze, ale tak to vůbec není. Dříve dabing jako takový měl daleko lepší ohodnocení, ale jak doba spěje kupředu, tak šly odměny a jeho postavení dolů a dabéři se kvůli tomu musí často ohánět.
Nejdůležitejší jsou kontakty a talent
Jak se normální člověk může dostat k dabingu?
Tohle je otázka, kterou dostávám velmi často od svých kamarádů. Já jim vždy odpovídám, že jim bohužel nemohu nijak pomoci. Především je potřeba mít talent a nejlépe kontakt na samotného režiséra. Díky tomu se pak snáze dostanou do samotného studia. Mohou jít také na kurz dabingu nebo na konzervatoř a tam se přes někoho dostat do dabingového studia. Já jsem měla to štěstí, že jsem se narodila do herecké rodiny a maminka začala dělat režii. Jinak si myslím, že bych se tam nedostala. Dabérů je poměrně málo, asi tři sta, a ti šikovní se pořád točí dokola. Je nesmírně náročné dostat se tam v dospělém věku.
Jak vypadá samotný průběh ve studiu ?
Nejdříve zavolá produkce, která navrhne časy, ze kterých si vyberu. Přijdu chvíli před začátkem. Někdy se ale jedná o těžší roli, a tak dorazím ještě dříve, abych si stihla podškrtat své pasáže. Poté se jde do studia a režisér mi krátce představí moji postavu – jakou zde má roli, kolik je jí let a její příběh. Díky tomu se člověk může do role vžít. Poté nastaví do filmu kód – jakou minutu a sekundu moje postava mluví a já se podle toho řídím.
A jaké u vás byly ty těžší role?
Rozhodně filmy do kin. Například role Chantal ve Fakjů pane učiteli, Zabíjačka v Kick-Ass nebo Leta Lestrangeová ve Fantastických zvířatech. Jsou to filmy na delší dobu a jsou náročnější. Dabéři se vydrží soustředit maximálně čtyři hodiny. Poté už jsme unavení, umluvení a potřebujeme přestávky.
Dabéři by měli být především spojeni s jedním hercem
Máte nějakou herečku, které často propůjčujete hlas?
Má dvorní herečka je Chloe Grace Moretz, která hrále v Kick-Ass nebo Carrie. Takže pokud by přišla nějaká další role, ve které by byla, tak bych moc ráda její postavu dabovala. Je to ale komplikované s režiséry, protože se stává, že nevěnují takovou pozornost tomu, aby se podívali, kdo tyto herce v česku dabuje a obsadí tam někoho jiného. Často je to nevědomky, ale i přesto mě to mrzí. Dabovala jsem ji už v osmi filmech a podle mě by dvorní dabéři měli být spojeni s jedním hercem. Takto to mají především velká jména, ale Moretz není až tak známá.
Takže za výběrem dabéru stojí vždy režiséři?
Občas to není úplně v rukou režisérů. Někdy to ovlivňují televize, které si vyberou nějakého člověka, který mermomocí musí tuto postavu dabovat, i když se tam třeba ani hlasem nehodí. Většinou si ale režiséři vybírají sami. Také se stává, že dabéři jsou v zahraničí, a tak musí režisér vybrat někoho jiného, kdo danou roli dostane. To se mi například stalo s Hrou o trůny ve třetí sérii, kdy jsem dabovala Aryu, protože kolegyně byla v zahraničí. Rozumím posluchačům, že je to může štvát, ale často za výběrem stojí mnoho různých důvodů.
Myslíte, že má dabing v Česku jistou pozici do budoucna? Především mladí totiž upřednostňují původní znění a české titulky…
Rozhodně si myslím, že své místo má jisté. Například s příchodem Netflixu na český trh se spousta filmů z této platformy nově předabovává do češtiny. Díky tomu je teď i hodně práce pro dabéry. A navíc český dabing je jedním z nejlepších na světě. Myslím, že u nás má takovou tradici, že nezakrní. Stále se bude dabovat. Řekla bych, že minimálně dalších dvacet let bude stále chtěným zbožím.
