Česko. Jsme víc Východ, nebo Západ?
Hodně jsme si zavařili už tím, když jsme po druhé světové válce odsunuli české Němce, kteří nás pevně spojovali se západním světem. A krátce poté jsme si zvolili do čela komunistickou stranu a vykročili cestou socialismu.
Patříme na Západ
Následovalo čtyřicet let pod nadvládou Sovětského svazu, což silně ovlivnilo naši ekonomiku i mentalitu. Železná opona nás doslova odřízla od západu. Ani jsme nemohli sledovat, jak ten západní kapitalismus vzkvétá. Ve školách se povinně vyučoval ruský jazyk a propagovala ruská kultura, literatura a filmy. Mladí muži se během povinné dvouleté vojenské služby cvičili v ozbrojeném boji proti západním armádám. Západ byl nepřítel. Jenže porovnání životní úrovně a míry osobních svobod se sousedními zeměmi na západě nevystavilo vládnoucí komunistické straně lichotivé vysvědčení. Západ byl objektivně lepší. Jen nedostupný.
V posledních třiceti letech se snažíme vrátit zpět. Fakt, že do posledních parlamentních voleb šla koalice SPOLU s hesly jako “Patříme na západ” nebo “Udržíme Česko na západě” naznačuje, že se nám to dosud nezdařilo. Možná by pomohlo více otevřenosti. V Česku pořád politici odmítají ratifikovat Istanbulskou úmluvu, představa manželství pro stejnopohlavní páry je pro řadu z nich čirá hrůza. Můžeme si o této problematice myslet, co chceme, avšak většina západních států – a nutno podotknout, že i mnohé východní – s podobnými tématy problém už dávno nemá.
Navzdory nejrůznějším přešlapům však stále míříme více na západ než východ. Mladí lidé se na školách učí anglický jazyk a své ideály obvykle hledají v západním světě. Je zjevné, jaká hudba se zde poslouchá, jaké filmy táhnou. Navíc naše ekonomika je nejvíce navázána na naše západní sousedy, především na Německo. K Západu nás hodnotově váže naše členství v Evropská unii a NATO. Naštěstí.
Česko jako neutrální most?
Populárním názorem bývá, že jsme střed Evropy, že bychom snad měli být nějakým mostem. Co přesně by to mělo znamenat, je však nejisté. Množná to vyjadřuje snahu některých politiků zakrývat své provýchodní myšlení. Obvykle totiž po prohlášení, že jsme střed, čí most, přichází kritika Západu. Načež následuje teze, že bychom se jako stát měli spoléhat sami na sebe a být neutrální třeba jako Švýcarsko. Jenomže není náhoda, že se po ruské agresi proti Ukrajině naopak dosud neutrální země, Finsko a Švédsko, do NATO přihlásily. Neutrální Česko je nebezpečná a naivní představa. Je dobře, že náš kurz je namířen k západu. I když nás jistě čeká ještě kus cesty, než se staneme opravdu západní zemí.