Česká média bojují o svoji existenci, mluvilo se o tom i na Novinářském fóru
Nedostatek peněz v českých médiích se podle šéfredaktorů velkých deníků a týdeníků dá bez nadsázky nazvat finanční krizí. „Myslím si, že jsou v nejtěžším období vůbec, protože bojují o holou existenci,“ říká Dalibor Balšínek, šéfredaktor deníku Echo24. Kromě ostatních problémů tak média musí řešit, jak zajistit své přežití.
Řešením je zpoplatnění obsahu
To, co tuzemským médiím schází především, jsou zisky z reklamy. Většina je pod finančním tlakem, který na ně vytváří především dvě internetové platformy – Facebook a Google. „Dříve byla média schopná se uživit, ale dnes to není možné, a to hlavně kvůli dominantnímu postavení Facebooku a Googlu. Ti totiž mají 80 % veškeré digitální inzerce,“ popisuje současný stav Balšínek, a poukazuje tak na ztrátu jednoho z významných příjmů. Obecně totiž platí, že čím vetší společnost, tím víc peněz platí za inzerci. Většina velkých inzerentů ale raději využije právě jednoho ze dvou internetových gigantů, skrze které hledá zprávy a informace velká část populace. Pro srovnání, nejčtenější deník v Česku Blesk má kolem 900 tisíc čtenářů, zatímco Facebook má v tuzemsku 5,2 milionu uživatelů. Reklamy v médiích tak využívají spíš menší společnosti, které platí i méně peněz.
Nejvíce pak trpí noviny, kterým klesají příjmy z prodeje, protože zákazníci přecházejí na zpravodajské servery, které jsou většinou zadarmo. I ty ale často mají problém se uživit. Dlouho diskutované řešení tohoto problému znovu nadhazuje šéfredaktor Deníku Tomáš Skřivánek: „Variantou je, že přejdeme po vzoru zahraničních médií k placenému obsahu,“ navrhuje.
Čtenář ocení exkluzivitu
Spor mezi diskutujícími ale nastal v otázce toho, jaký obsah by měl být zpoplatněný. Balšínek si myslí, že placené zprávy nemají budoucnost a čtenáři budou platit spíš za texty s vyšší přidanou hodnotou. „Podle mě je předplatné vhodný způsob, jak média uchránit před finančními problémy. Lidé nicméně nejsou a nikdy ani nebudou ochotní platit za zprávy, ale za exkluzivní obsah, jako například za analýzu, komentář či jiný publicistický text, který nejde tak lehce ukrást,“ říká Balšínek. S tím ale nesouhlasí šéfredaktorka deníku E15 Zavadilová: „U nás máme zpoplatněný obsah na webu a v počtu odběratelů dominují právě zprávy. Nicméně souhlasím s tím, že vítězí exkluzivita.“ Zavadilová zároveň dodává, že lidé nejsou ochotní platit za zprávy na internetu, protože doposud byli zvyklí, že jsou zadarmo.
Současně klesající kvalita zpráv na zpravodajských portálech je podle Zavadilové jedním z největších problémů soudobé žurnalistiky. „Na internetu často nejsou korektoři. Navíc online zpravodajství chrlí jednu zprávu za druhou. Je tak upřednostněna rychlost před kvalitou,“ říká Zavadilová. Na horší kvalitě se podepisuje i jistá přepracovanost zkušených novinářů. „Mladí jdou do redakce s tím, že budou mít pevnou pracovní dobu. Když pak někomu zavolám o půlnoci, že potřebuji napsat komentář na Babišovy „prázdniny“ na Krymu, tak se diví, proč ho ruším takhle pozdě a mimo pracovní dobu. Proto radši zavolám staršímu novináři, ale logicky tím na něj vytvářím větší tlak,“ svěřuje se Robert Čásenský, šéfredaktor magazínu Reportér.
Špatnému stavu podle něj nepomáhá ani postoj některých českých politiků, v čele s prezidentem Zemanem, kteří neustále slovně útočí na novináře. Médiím se tak nedostává ani nezbytné veřejné podpory. Šéfredaktoři ale věří, že situace není bezvýchodná. „Myslím, že ten zoufalý stav není definitivní. Česká média si ale musí přiznat pravdu a začít s tím něco dělat. Popírání neveselé reality je totiž nejrychlejší cesta do pekel,“ uzavírá debatu Dalibor Balšínek.
