Centrum Prahy je vylidněné. Na procházce potkáte víc holubů než lidí
Kde se normálně shází davy, tam je ve čtvrtek odpoledne prázdno. U Pomníku svatého Václava na Václavském náměstí se jindy fotí turisti a Pražáci si dávají srazy, teď ale „pod koněm“ nestojí nikdo. Počet lidí na náměstí by se dal spočítat na prstech rukou. I když se o Václaváku říká, že na něm lidé věčně spěchají, ne každý místní by s tím souhlasil. Projít náměstí totiž může trvat kvůli prodírání se přes davy turistů nebo kličkování mezi naháněči do kabaretů. Kdo se tam teď ocitne, má cestu volnou.
Většina obchodů je zavřená
Stánek s rychlým občerstvením u zastávky tramvaje se chlubí velkou cedulí „OTEVŘENO!“, asi aby měl vůbec nějakou tržbu. Nejspíš to ale moc nepomáhá, protože se v okolí žádný člověk nepohybuje. V dolní části náměstí je otevřený jen McDonald, který vydává jídlo přes pult u dveří. U „okýnka“ zrovna stojí jeden zákazník, všechno ostatní je zavřené – hospody, hotely, obchody s oblečením i knihkupectví.
Na Můstku se rozhlížím kolem sebe. Ulicí 28. Října, přes kterou lidé běžně chodívají na Národní, pobíhá zmateně jeden pes, ale člověk žádný. Přes ulici Na Příkopech obvykle proudí davy turistů i místních až k Náměstí Republiky. Tady poprvé vidím rozptýlenou skupinku lidí s rouškami, je jich ale jen hrstka. Dost bylo rozhlížení. Cesta pokračuje směrem dolů ulicí Na Můstku, kterou si každý vybaví jako úzkou a tak přelidněnou, že se tam skoro nedá projít. Chodci si během cesty kvůli zlodějům drží kapsy, teď by to měl ale kapsář velmi složité.
Staroměstské náměstí připomíná město duchů
U Havelského tržiště přešlapují desítky holubů, ale ani jeden jediný člověk. Holubi zmateně poletují, protože nemají co do zobáku. Ještě před pár týdny tady díky oblíbeným trhům měli potravu jistou, když lidem sem tam upadl kousek trdelníku nebo klobásy na zem. V Melantrichově ulici musí člověk v davu lidí pošlapovat jako tučňák, aby se vůbec na Staroměstské náměstí dostal, teď se tu nese jen ozvěna mých kroků.
Jsou přesně dvě hodiny. Před orlojem stojí tři turisté a kolem projíždí policejní auto. Policisté na lidi hází zkoumavé pohledy, ale když vidí, že od sebe udržují bezpečnou vzdálenost, jedou dál. Zbytku náměstí dominuje muž sedící na lavičce u Památníku Jana Husa s početnou skupinou holubů.
Ve věčně přecpané Pařížské turisté navštěvují luxusní obchody a na ulici se potom mačkají s těmi, kteří míří přes most na Letnou. Všechny butiky jsou ale kvůli nařízení vlády zavřené. Před Čechovým mostem zatáčím doleva na cestu po nábřeží. Všímám si, že tady vlastně nejezdí ani žádná auta.
Karlův most lidé neopouštějí
Okolo ztichlého Rudolfina se cesta stáčí ke Karlovu mostu, kde je vidět něco neobvykle obvyklého. Na mostě je více lidí, než jsem potkal během celé procházky. V centru Prahy nejspíš existují místa, kam budou lidé chodit vždycky. Já si ale troufám jít jen kousek za Staroměstskou mosteckou věž a pořídit fotku s výhledem na Pražský hrad.
Od Národního divadla vidím Žofín i Střelecký ostrov. Místa jindy během prvních jarních dnů ostře okupována turisty i místními jsou dnes tichá a klidná. Na Národní mi ve výhledu brání prázdná tramvaj, která zrovna opouští stejně prázdnou zastávku. Kromě skřípání tramvají o koleje tu není slyšet nic. Zavřené hospody při chůzi střídají výlohy rovněž zavřených bank a knihkupectví. Sem tam se mihne jako světýlko ve tmě otevřená večerka.
I když je zrovna čas, kdy se lidé obvykle vracejí z práce, v metru se dá pohodlně usadit. Celou cestu domů ve mně rezonuje zvláštní pocit z celé procházky. Na jednu stranu samota na známých místech Prahy působí depresivně, ale na tu druhou to má své specifické kouzlo. Takové centrum jsem zkrátka nikdy předtím neviděl. Paradoxem těchto dní je, že víc lidí potkáme na procházce v lese než na Václavském náměstí.
