Čechům se v cizině stýská po klasickém jídle. Po chlebu, knedlících i uzeninách
Láska k oblíbenému jídlu dokáže být natolik intenzivní, že se lidem žijícím v zahraničí dokonce promítne i do snů. „Nemohla jsem se dočkat, až si dám bramborový knedlík se zelím. Dokonce se mi o něm i zdálo,” vypráví studentka Jana Hamouzová (22), která pobývala půl roku ve Vietnamu. Přestože miluje asijskou kuchyni, po několika týdnech jí už měla dost. Často tak utíkala do čtvrtí, kde si mohla koupit evropská či americká jídla. „Burger nebo pizza byly sice příjemnou změnou, ale české jídlo je stále můj favorit. Řízku s kaší nebo čerstvému chlebu s máslem se nic nevyrovná,” říká přesvědčivě Hamouzová.
Podobně to vidí i Gabriela Rybářová (24), která strávila přes rok v Indii a teď je aktuálně už 17 měsíců také ve Vietnamu. „Stýskalo se mi po kuřeti na paprice, které jsem si i vařila. Nejvíc mi ale asi chyběl klasický chléb,” vzpomíná Rybářová. Ta si dokonce převážela uzeniny nebo koření, když se po návštěvě Čech vracela znovu do Indie. „Vezla jsem si s sebou tajně i české hovězí maso,” vypráví Rybářová.
Spousta ingrediencí,které běžně nabízí tuzemské obchody jinde ve světě nejsou vůbec k dostání. „V Kanadě třeba vůbec neznali droždí. Měli jen náhražky, ze kterých české buchty neupečete ani náhodou,” popisuje Viktorie Nováková (24), která strávila téměř rok a půl jako au pair v Kanadě. Stýskalo se jí i po klasickém českém pivu. To se alespoň občas dalo sehnat ve větších obchodech.
Martině Techlovské (22), která studuje ve Velké Británii, scházejí typické české pochutiny, jako je chlebíček nebo utopenec. „První věc, kterou sním, až se vrátím na otočku do Čech, bude stoprocentně chlebíček,” říká Techlovská. Zalíbení v klasickém českém chlebíčku nacházejí i cizinci. „Poslední dobou k nám často chodí i turisté, kteří chtějí naši klasiku ochutnat. Nejčastěji volí variantu se šunkou, vejcem a bramborovým salátem,” říká prodavač z Liběřských lahůdek ve Vodičkově ulici.
