Bývalou kapli ovládla melancholie. Postaralo se o ni alternativní duo Kalle
Lidé před Atriem Žižkov popíjí víno a pivo. U baru vzniká dlouhá fronta na drinky. Dvě slečny před vchodem do sálu kontrolují lístky a bezinfekčnost, kterou potvrdí nalepením fialové pásky na divákovo zápěstí. Prostorem se prolínají hlasy fanoušků a pár z nich se již usazuje v obecenstvu. V zrekonstruované barokní kapli odehraje svůj koncert alternativní skupina Kalle. Na tabuli před sálem je pod jejich jménem dopsáno s akustickou kapelou.
Sál už je téměř plný a všech bezmála sto míst k sezení obsazeno. Několik lidí má na sobě ještě respirátor, po celou dobu si ho ale nechají jen dva muži. Když začne hrát hudba, všichni postupně utichají. Sál ale oněmí až se zazněním zpěvu. Kostelem se prolije zpěvaččin hlas a přidají se smyčce akustické kapely. Prvních pár tónů jasně určuje, že se koncert ponese v melancholické náladě.
Hudba nabádá k zamyšlení
Většina lidí se hýbe do rytmu, jen tak, jak jim to židle dovolí. Na kraji v zadních řadách stojí postarší zvukař s malým pultem. Atmosféra je tichá a napjatá, jen při potlesku někdo občas promluví. Celý koncert je komornější, hudba přesto zní tak, jako by si zasloužila stadion. Tóny se táhnou a čas se zastavil. Zpěvačka mezi koncem písně a začátkem nové mluví jenom sporadicky. Většinou pouze poděkuje. Melancholie pomalé hudby pohltila už skoro každého. Kalle jako by svádělo k přemýšlení nad vším, co má posluchač na srdci, spíš než k soustředěnému poslechu. Hudba unáší myšlenkami pryč a rezonuje zpěvem, smyčcem i každým dalším tónem jiných nástrojů. Možná i proto se od sebe písně tolik neliší. Jakékoliv jiné nuance by rušily. Po skončení skladby se diváci z cesty do sebe proberou a tleskají. Někteří dokonce i výskají.
Po delším tichu tentokrát nezačne hudba. „Děkujeme, že jste přišli na nějakou dobu poslední vystoupení s akustickou kapelou. Podařilo se nám dát dohromady šest písní na vinyl, který bude k zakoupení po koncertě,“ říká zpěvačka. Připojí se k ní i kytarista. „Takhle mluvit do ticha je legrační, já ten stojan na mikrofon vlastně nepotřebuju,“ dodává a sál se směje. Kytarista totiž zpěv sem tam obohatil o vokály. Poté se rozezní hudba připomínající alternativní rockovou kapelu Mazzy Star. Hraje pouze basa a kytara, což umocňuje napětí. Zpěvačka šeptá, později až křičí. Přidají bicí, basa, klavír i cello a poslední skladba nabírá nečekanou dynamičnost. Kapela opustí stage, ale po chvilce se vrací na přídavek. Hudba je opět melancholická, ne však tak, jako u ostatních písní. Tentokrát je pocit předurčený. Po skončení se z obecenstva ozve „ještě jednu!“. Tak se stane a po odehrání druhého přídavku, o které se postaralo již pouze duo Kalle, koncert končí.
Prostor kostela změnil atmosféru
Po koncertu nastává podobná situace jako před ním. Lidé jsou akorát hlučnější a sdílí své dojmy. Někteří sedí v atriu a dopíjejí víno, jiní čekají na prodej vinylů. Tadeáš Koblížka (28), který je velkým fanouškem, sedí v křesle u šatny. „Kalle jsou má velmi oblíbená kapela a už asi padesátý koncert, na kterém jsem byl. Jsou takový můj maják, kolem kterého stále kroužím,“ popisuje svůj vztah k duu. Vystoupení bylo pro Tadeáše speciální tím, že byl s akustickým doprovodem. „Je to taky jeden z mála koncertů po covidu, který jsem navštívil,“ dodává. Slečna vzápětí prosí skupinu lidí, která stojí venku, aby opustila prostory vnitrobloku, kvůli nočnímu klidu.
I fronta na vinyly se postupně zmenšuje a kytarista David Zeman stojí před vchodem do sálu sám. „V Praze jsme žili nějakou dobu, ale nikdy jsme do Atria nezabloudili. Prostor nás překvapil a ohromil. A právě proto, jak to tady všechno vypadá a působí, se hrálo krásně. Byl to úplně jiný koncert, než jsme zvyklí,“ popisuje Zeman zvláštní lokaci zrenovované kaple ve vnitrobloku mezi domy. „Atmosféra je intimnější, příjemnější a mám pocit, že máloco může posluchači i nám utéct,“ dodává. Většina lidí se už odebrala domů, jen pár z nich ještě oslavuje večer na baru. Pocit melancholie se ale určitě udrží ještě několik dní.
