Budova v Opatovické ulici bude sloužit jako hotel. Má za sebou ale dlouhou historii
Starý dům v Opatovické 18 čeká brzy přestavba. V rámci projektu firmy Credibilis a.s. se z něj stane velkokapacitní hotel, aby se zvýšil ekonomický potenciál lokality. Místo však v sobě přechovává množství příběhů. Přece jen zde stavba stojí už od 19. století.
Mimo jiné zde skladovala rekvizity pro své pořady Československá televize (ČST). „Budova byla plná zajímavých věcí. Vedle starého nábytku a krámů jsem tam našel i různé poklady, které jsem znal z televize – kulisy z dětských pořadů, vyřazené kostýmy a podobně,“ vzpomíná Petr Holeček, který řadu let bydlel poblíž. Konkrétně mezi roky 1981 a 2005 žil ve Spálené ulici 23, téměř naproti Kostelu Nejsvětější Trojice.
Knihy na každém rohu
Po roce 1949 prostory sloužily také jako centrální sklad knižní distribuce. Ještě nyní si Holeček živě vybavuje rachot nákladních automobilů značky Avia, které každé ráno couvaly s novými paletami knih do vestibulu budovy na točnu. „Nádvoří však bylo zarostlé a celá budova obecně působila dojmem, že se o ni nikdo nestará,“ popisuje.
Holečkova matka pracovala v ČST na hospodářské správě a do skladů chodila kvůli inventurám. Jako malého brávala syna často s sebou. Po revoluci, na začátku devadesátých let, televize prostory opustila. Později se v nich ale konal velký výprodej zásob, odkud si Holeček odnesl například kompletní sadu knih Roberta Merleho. „Knihy, velké fotografické publikace a vinyly se prodávaly za symbolické ceny,“ pamatuje si šéfredaktor deníku Metro.
Dlouhou dobu, konkrétně od roku 1996 až dosud, v budově sídlí Vyšší odborná škola publicistiky. Holeček v letech 2001 a 2002 na škole studoval, samotná stavba mu však přišla stejná, jako když byl malý. Jak sám říká, mnoho se nezměnilo. Co se týče rekonstrukce budovy, chápe potřebu renovace. „Objekt by mohl posloužit spíš jako místo, které by sloučilo dohromady kulturu, vzdělávání a příležitosti pro setkávání lidí,“ tvrdí.
Na počátku bylo nakladatelství
Historie domu však sahá ještě dál. Patřil českému nakladatelství Josefa Richarda Vilímka mladšímu, které se na přelomu 19. a 20. století stalo jedním z nejznámějších. Ze začátku se v budově nacházela tiskárna a podzemní prostory se už tehdy využívaly ke skladování knih. Po požáru v roce 1899 k obnovení tiskárny nedošlo, celý komplex sloužil pouze nakladatelství. Stavba se udržela ve Vilímkově vlastnictví až do první poloviny 20. století.
Po druhé světové válce a znárodnění v roce 1948 přešel dům do majetku státu. Vystřídalo se v něm několik institucí, včetně různých vydavatelství a kulturních organizací. Po roce 1989, s příchodem privatizace, se budova vrátila do soukromých rukou. Nyní jsou mezi nájemci historického objektu i herna s minigolfem Prague Golf & Games, taneční studio My Sky a kavárna Super Tramp Coffee. Všechny tyto podniky a instituce budou muset místo kvůli rekonstrukci opustit.