Bruslit jsem se naučila vedle Střeleckého ostrova, říká pamětnice zamrzlé Vltavy
Kdy jste poprvé viděla zamrzlou Vltavu?
Bylo to jen pár let před druhou světovou válkou. Bylo mi v té době deset let a od otce jsem dostala své první brusle. Vzal mě ke Střeleckému ostrovu, kde mě na nich celý den učil. Na místo jsme se vraceli i další dny. Zhruba po čtvrté až páté návštěvě jsem plynule bruslila a láska k této aktivitě ve mně zůstala dodnes.
Rozvíjela jste své bruslařské umění dále?
V pubertě jsem se věnovala krasobruslení, to ovšem nemělo dlouhé trvání. Nejvíce jsem lásku k ledu předala svým synům, kteří se odmala věnovali hokeji. Starší syn reprezentoval svoji univerzitu, později spolu oba hráli ve firemním týmu.
Co se na zamrzlé Vltavě dalo dělat?
Lidé si zde stavěli půjčovny na brusle, vytvořilo se hned několik kluzišt´, na kterých se hrál hokej a to dokonce i malé turnaje. Koňská spřežení zde sbírala kostky ledu, které potom uskladnily v Ledárnách Braník. Já osobně jsem s kamarádkami trénovala piruety nebo jsme po ledu přecházely na druhou stranu řeky. Moje nejlepší kamarádka bydlela na Smíchově a já v Podolí, ze středu Vltavy jsme to každá měla stejně daleko domů.
Kde všude se na Vltavě bruslilo?
Míst bylo hned několik. Například v okolí Jiráskova mostu, Střeleckého ostrova, Žofína nebo třeba u Štvanice. Já osobně jsem nejraději chodila pod Vyšehrad.
Co vás na ledové ploše nejvíce zaujalo?
Nejspíš ten obrovský prostor, který se zde s ledovou plochou objevil. Jako by se zde objevila další část Prahy, která se vynořila z říční hladiny. Stejně fascinující pak bylo i to, jak ledové masivy mizely a Vltava se stala zase tou nedostupnou entitou.
Jaké byly zimy v dobách kdy Vltava zamrzala?
Kruté. Nosila jsem hned několik vrstev oblečení i tak jsem vždy přišla promrzlá. V té době byly teploty pravidelně deset stupňů pod bodem mrazu. Dnešní počasí, kdy je v únoru nad 15 stupňů Celsia se s mrazy před druhou světovou válkou nedají rovnat.
Kdy jste viděla zamrznout Vltavu naposledy?
To bude už nějaká doba. Mám pocit, že to bylo někdy v polovině 50. let. Tehdy jsem měla vroubek u STB, a když jsem zamrzlý povrch viděla, pousmála jsem, ale na led jsem náladu neměla. Pak přišla výstavba Vltavské kaskády a já už jsem příležitost zabruslit si na zamrzlé Vltavě nikdy nedostala. Dodnes toho lituji.
