Bičování zad a přibíjení na kříž. Mladí Filipínci odmítají krvavé oslavy Velikonoc
Student ekonomie na univerzitě v Manile Choy Cotaoco (23) pochází z hluboce věřící křest´anské rodiny, přesto se oslav Velikonoc již šest let neúčastní. „Věřím v Boha, pravidelně se modlím a chodím do kostela. Na Velký pátek ale zůstávám i s rodiči doma,“ přiznává Cotaoco. Podle něj jsou totiž oslavy Velikonoc na Filipínách v současné podobě přežitkem z minulosti a z celého průvodu se stává fraška. Podobný názor zastávají i jeho rodiče. „Každý rok se u nás nechávají ukřižovat i lidé ze zahraničí, byt´ to ani není jejich tradice,“ říká Cotaoco a dodává, že většinou se nechají ukřižovat ti samí lidé, jelikož vždy přežijí. Z kříže jsou po chvilce sundáni, proto mohou tento obřad opakovat každý rok. Například Filipínec Ruben Enaje se nechal ukřižovat více než třicetkrát.
Důvodem těchto drastických oslav bývá většinou snaha věřících smýt své hříchy. V případě Enajeho jde o poděkování Bohu, že mu zachránil život při pádu z budovy. „Přitom by stačilo, kdyby mu poděkoval tím, že bude konat dobré skutky. Podle mě by po něm Bůh nechtěl, aby se každý rok mrzačil. Přijde mi to spíš jako snaha o zviditelnění,“ říká kriticky Cotaoco a naráží tím na fakt, že se celá akce vysílá živě v televizi a vše sledují tisíce lidí. Filipínci jsou totiž silně věřícím národem. Přes osmdesát procent se jich hlásí k římskokatolické církvi.
Průvod je plný převleků
Katoličkou je i Malaya Perminová (21). Ta žije čtyři roky v New Jersey, kam se přestěhovala její rodina za prací. Na rozdíl od Cotaoca se jí průvod líbí a každý rok ho sleduje s rodiči přes internet. „Myslím si, že je to velmi zajímavá tradice, ve které je náš národ jedinečný. Vždycky se mi líbily doprovodné scénky a lidé v maskách, kteří se průvodu účastnili,“ říká Perminová. Většina lidí v procesí má na sobě nejrůznější převleky, které mají připomenout dobu, kdy byl Kristus ukřižován. Někteří jsou oblečeni jako legionáři, jiní mají dlouhé vlasy a na hlavě trnovou korunu jako Ježíš. Část účastníků také vleče na zádech obrovský dřevěný kříž.
Podle Perminové by se ale vše mohlo obejít bez mrskání a křižování. „Stačilo by, kdyby bylo vše hrané. I bez krve by nám to připomínalo, jak Kristus trpěl při své poslední cestě,“ říká Perminová. Ta má naději v mladých Filipíncích, u nichž vidí odmítavý postoj k sebepoškozování. Zároveň ale přiznává, že taková změna zatím není možná, jelikož většina starších Filipínců je podle ní příliš konzervativní.
