Autista ve třídě: rychlé změny nálad musí respektovat učitel i spolužáci
Autismus se u každého dítěte projevuje jinak a nedá se tak jednoduše říct, jak se k němu chovat a pracovat s ním. Podle ředitelky základní a mateřské školy v Karlštejně Jiřiny Janovské, která měla ve škole několik takových dětí, existuje mnoho alternativ, jak s dětmi komunikovat a pracovat. Důležitý je individuální přístup a kreativita. Autisté často mění své nálady a učitelé a asistenti tak musí počítat s různými variantami. „Pokud má autista dobrou náladu, tak zvládne například napsat diktát, spočítat všechno, co ostatní děti, nebo neodmítne číst nahlas. Toho musí učitelé využít, protože se to může zase rychle změnit,“ vysvětluje Janovská.
Místo matematiky sudoku
Nastávají ale i situace, kdy je autista od rána unavený nebo nepříjemný. „Často se stávalo, že tyto děti neměly ‚dobrý den‘ a bylo s nimi těžké pořízení. Asistenti tak musí umět rychle zareagovat a navrhnout dítěti jinou aktivitu. Například když nechce autista počítat, asistentky mu dají sudoku nebo hlavolam, aby měl jinou matematiku než ostatní děti,“ říká Janovská. Ta také upozorňuje, že autisté jsou mnohdy hodně bezprostřední. „Pamatuji si, jak jeden chlapec, u kterého se dostavovala kolem 12 let puberta, nemluvil několik týdnů o ničem jiném, než o poprsí paní vychovatelky. A často se i dožadoval, aby si na něj směl sáhnout,“ vypráví Janovská. Poté chlapci musela asistentka vysvětlovat, že takové věci není vhodné říkat nahlas.
Učitelé, kteří mají autisty ve třídě, musí také často věnovat mnohem více péče a přípravě vyučování. Na jednu vyučovací hodinu padnou i další dvě až tři na přípravu. „U těchto dětí se vše hrozně rychle mění. V jednu chvíli jsou v dobré náladě a za pár minut může být vše jinak. Takže se musí rodiče a kantoři rychle přizpůsobit a umět na jejich stavy reagovat. A to je pro kantory ale i rodiče unavující a náročná záležitost,“ vysvětluje Janovská.
Důležitý je zdravý odstup
Asistentky tráví s dětmi i několik hodin denně a často se mezi nimi vytváří hlubší pouto, které narušuje potřebný odstup. To potvrzuje i Terezie Kvasničková (21), která s dětmi s autismem jezdí na letní tábory. „S dětmi nejsem tak dlouhou dobu a často se mi na kurzech mění, ale upřímně mám práce občas po týdnu plnou hlavu. Potřebuji se někomu vypovídat a na práci na chvíli zapomenout,“ říká Kvasničková. Asistentky si podle ní s dětmi vytváří vztah i po krátké době. „Snažím se samozřejmě odlišit svůj osobní život a práci, ale občas je to těžké, když mi je nějaké dítě bližší,“ říká Kvasničková.
Pro práci asistentky je důležitá profesionální kvalifikace. I proto, že práce je často psychicky velmi náročná, jak poukazuje právě studentka speciální pedagogiky Terezie Kvasničková. „Děti s autismem vyžadují mnohem intenzivnější péči a ta člověka vyčerpá psychicky i fyzicky.“ popisuje Kvasničková. Péči o ně si ale sama vybrala a dělá ji ráda.
