Američtí studenti jsou línější než čeští, říká učitel z Memphisu
Před pěti lety jste přijel do České republiky poprvé. Z jakého důvodu?
Studoval jsem tehdy univerzitu pedagogiky v Memphisu, obor angličtinu. Nabízela letní studijní pobyt, a ti, kteří se ho chystali využít, měli možnost získat TEFL certifikát, který jim umožňuje učit angličtinu všude na světě. Podmínkou studijního projektu byla třítýdenní praxe v jiné zemi. Skončil jsem na Západočeské univerzitě v Plzni.
Proč zrovna tam?
Moje vysoká škola s ní spolupracuje od roku 1990 a posílá tam své studenty. Byl jsem přesvědčený, že je to skvělá příležitost. Rozhodl jsem se jet a v červnu 2011 jsem se ocitl v Česku. Úplně mi to změnilo život.
V jakém smyslu?
Předtím jsem nikdy nebyl jinde, než ve Spojených státech. Být pět tisíc kilometrů od domova je něčím speciální. Navíc spousta lidí, které jsem tu potkal, zůstane přáteli na celý život. Pobyt v Česku mě ještě víc utvrdil v tom, že chci cestovat a současně pracovat jako učitel.
Co Vás na povolání učitele nejvíce lákalo?
Mám rád kontakt s mladými lidmi, je to zábava. Navíc nejsem obvykle o tolik starší, než studenti, takže k sobě máme myslím celkem blízko. Angličtina je můj rodný jazyk, takže mi přišlo snadné vystudovat ji jako zaměření na univerzitě a učit ho ostatní.
Od svého prvního pobytu se do Plzně vracíte. Co máte na tomhle městě rád?
V Plzni jsem byl pracovně čtyřikrát, ale každý rok se sem vracím alespoň na víkend. Procestoval jsem poměrně velkou část Česka, mám moc rád i Prahu, ale Plzeň mi přirostla k srdci víc. Podle mě má něco pro každého. Můžete popadnout velký Prazdroj v hospůdce Na Parkánu, potulovat se po náměstí a obdivovat tamní architekturu. Přitom jste kousek od přírody, ve které si odpočinete od lidí a vůbec od všeho.
Jak probíhaly vaše první dny v Česku?
Nikdy nezapomenu na ten úplně první. Po příletu na letiště jsem sedl na autobus a neměl tušení, kam jedu. Vystoupil jsem někde u stanice metra, mimochodem doteď nevím, jak se jmenovala. Pravděpodobně jsem přivodil srdeční zástavu zhruba stoletému automatu na prodej lístků, když jsem se z něj jeden snažil dostat. Pak jsem se metrem dostal na místo, odkud jel autobus do Plzně. Když jsem do města dorazil, došlo mi, že mě autobus nevyhodil u Západočeské univerzity, což jsem očekával, ale úplně jinde.
Co jste dělal?
Musel jsem pěšky na kolej, abych se ubytoval, a zhruba v půlce cesty mi upadlo kolečko od kufru – následný zvuk vzbudil asi polovinu obyvatel spící ulice. Dostat se z Prahy do Plzně mi zabralo osm hodin, místo jedné, za kterou to ujede Student Agency.
Jaké hlavní rozdíly jsou podle Vás mezi Čechy a Američany?
Američani jsou podle mě více otevřenější. Češi to mají nastavené trochu jinak. Většina z nich je poměrně stydlivá, dokud si na vás nezvyknou a necítí se s vámi přijemně. To mi ale přijde úplně v pohodě. Navíc si mnohem víc užívají, když můžou trávit čas venku.
A co studenti?
Ti čeští jsou mnohem pracovitější. Na mých studentech v Česku jsem viděl, že na té hodině chtěli být, ani moc nerušili. Velká část amerických žáků je strašně líná. Je to pravda, sám jsem takový na střední škole byl.
Kvůli čemu máte Česko tak rád?
Byl jsem skoro v každé evropské zemi a Českou republiku mám na svém žebříčku velmi vysoko. Je to nejlevnější země, kterou jsem navštívil, a má spoustu přírodních krás. Také je tu nejlepší pivo, co jsem pil. Další věc je, že jsem hokejový fanoušek, a být v zemi, která žije hokejem a má ho rádo tolik lidí, je prostě fantastické.
Nechystáte se nějak využít svoje zkušenosti a poznatky z cest po Evropě?
Zrovna teď píšu knihu o mých cestách, vtipných příhodách z nich a tak dále. Měla by vyjít někdy letos na podzim, alespoň první část, to se teprve plánuje. Jinak jednu knihu už jsem vydal – jde ale o smyšlené věci. Jsou to krátké příběhy nebo poezie, jmenuje se Snaha světla.
