Americký balík pomoci mrtvým obráncům Ukrajiny životy už nevrátí
Nejdůležitější spojenec Kyjeva se svou další pomocí dlouho otálel. Pomoc několik měsíců blokovali republikány ve Sněmovně reprezentantů, kteří tam mají těsnou většinu. Předseda Sněmovny reprezentantů Mike Johnson ale nakonec povolil hlasování o další pomoci pro Kyjev. Na oslavu pak Demokratičtí poslanci dokonce během hlasování mávali ukrajinskými vlaječkami. Následné odhlasování zákona Senátem i podpis prezidenta už byly jen formalita.
Ukrajina jako rukojmí
Za souhlas s další pomocí Ukrajině si ale republikánská strana nadiktovala své podmínky. Jednou z nich bylo zpřísnění ochrany americko-mexické hranice. Svou roli hrají i listopadové prezidentské volby, pro které se strana snaží získat tu část voličů, která preferuje izolacionalismus. Exprezident Donald Trump, který se bude letos za republikány ucházet o nové zvolení, byl dlouhodobě hlasitým odpůrcem jakékoliv pomoci válkou zasažené zemi. Tomu odpovídala i dosavadní politika celé republikánské strany. Svůj postoj ale Trump znenadání změnil krátce před hlasováním, pravděpodobně kvůli politickému nátlaku svého okolí.
Nezáviděníhodná pozice Ukrajiny se tak stala prostředkem k prosazení politických cílů populistů z řad republikánů. Paralelu k tomu, jak využívat krizi jiného státu ve svůj prospěch, můžeme najít i u slovenských parlamentních voleb, kdy jedním z hesel šéfa strany Směr a nynějšího premiéra Roberta Fica bylo „Už ani náboj Ukrajině.“ A právě podobná vystupování některých politiků podkopávají důvěru v celý západní svět. Zatímco v demokratických systémech se musí počítat s opozicí, která mnohdy brzdí důležitá rozhodnutí, autoritářské systémy přesně téhle jejich slabiny využívají. Například Rusko už přešlo na válečnou ekonomiku, mobilizuje další vojáky a úspěšně obchází západní sankce. Naproti tomu Spojeným státům vloni trvalo přes půl roku, než Kyjevu dodali 31 tanků typu Abrams. O nesplněných slibech ohledně stíhačkách F-16 ani nemluvě.
Lepší pozdě než nikdy
Šéf americké CIA William Burns před hlasováním varoval, že Ukrajina by bez další americké pomoci mohla válku prohrát do konce letošního roku. Podle některých analytiků jsou aktuálně ukrajinské síly, co se týče techniky a munice, přečísleny těmi ruskými v poměru 1:10.
Vojáci na frontě už několikrát avizovali, že se agresorovi hodlají bránit do posledního náboje. Nedostatek zbraní, munice a systémů protivzdušné obrany ale znamenají další zbytečné oběti z řad vojáků i civilistů. Zatímco Ukrajinci už museli kvůli nedostatku střeliva ustoupit z několika strategických pozic, Rusku se naopak daří po malých krůčcích postupovat. Dlouhodobými výpadky dodávek se bude aktivita ruských ofenzivních akcí pravděpodobně stále zvyšovat a následující měsíce budou pro vývoj konfliktu zásadní. Kritické situaci nepomáhá ani fakt, že první dodávky z úspěšné české iniciativy na nákup dělostřelecké munice dorazí na Ukrajinu nejdříve až v průběhu června.
Zdrženlivost Západu vysílá pouze vzkaz, kam až můžou autoritáři zajít. Současná opotřebovávací válka nahrává Putinově režimu, který disponuje více zdroji než Ukrajina. Ta je teď naopak na dodávkách pomoci závislá více než kdykoliv předtím.
Americký prezident Biden krátce po podepsání balíčku prohlásil, že technika pro ukrajinské dělostřelectvo, protivzdušnou obranu i další složky, začne proudit během několika hodin. Nicméně republikánské obstrukce v jednáních o další pomoci mají bezpochyby na svědomí mnoho ukrajinských životů.
Spojené státy přispívají na obranu Ukrajiny největším dílem pomoci mezi spojenci. V přepočtu na velikost ekonomik ale řada evropských zemí přispěla větším dílem. Obecně platí, že Spojené státy by měly přestat hrát nebezpečné hry s vlastní i cizí bezpečností. Jestli někdo skutečně disponuje vojenskou mocí, která by mohla reálně uspíšit konec války na Ukrajině ve prospěch obránců, jsou to právě Spojené státy. Zatím Ukrajincům poskytují dostatek kyslíku, aby se neudusili, ale příliš málo na to, aby se mohli zhluboka nadechnout.
