Alexandr Lukašenko: zvláštním způsobem úspěšný diktátor
Situace v Bělorusku je napjatá už dlouho. Svět si toho ale začal všímat zejména po loňských srpnových volbách. Bělorusové se vzbouřili a navzdory tvrdé represi vydrželi dlouho protestovat. Lukašenko si ale „svou“ zem vzít nenechal. Cílevědomý byl už od mládí. Svou kariéru si začal budovat už během studií. Sloužil v Rudé armádě a v roce 1982 vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu a stal se předsedou kolchozu, obdobě JZD známých v komunistickém Československu.
V roce 1990 už jako poslanec založil frakci „Komunisté pro demokracii“. To byl ale pořád pouze začátek kariéry. Z počátku působil jako slušný politik, vybudoval si pověst bojovníka s korupcí a získal místo předsedy protikorupčního výboru. Svoje první prezidentské volby vyhrál vysoký muž s upraveným účesem a úhledným knírkem v roce 1994. Sliboval vymýcení korupce a zlepšení hospodářské situace v zemi. Lukašenko získal téměř polovinu hlasů a dokázal, že umí využít společenské nálady ve svůj prospěch.
Referenda, která upevnila moc
Vše, co slíbil, začal hned po zasednutí do prezidentského křesla plnit. Nezapomněl při tom ale ani na sebe. V letech 1995 a 1996 inicioval referenda, díky nimž výrazně posílil své pravomoci a zajistil si delší funkční období. To byla první jasná indicie, že se Bělorusko odklání od demokratických standardů. V roce 2004 si Lukašenko pomocí dalšího lidového hlasování prosadil zákon, který neomezuje počet prezidentských mandátů. Tím si pojistil, že u moci zůstane i v následujících letech. Sílu mu dodává i fakt, že za zády má Rusko a prezidenta Putina, s nímž se dokáže dohodnout. Lukašenko se sice snaží na venek působit jako klidný a vyrovnaný politik, západní svět ho ale vidí jasně: jako diktátora, který tvrdě potírá veškerou opozici.
Autoritář, který svůj život označuje za jeden velký úspěch
Lukašenko je zastáncem takzvané plánované ekonomiky, tomu také odpovídají běloruské ekonomické problémy. Prezident se ale chlubí tím, že pro svou zemi pracuje prakticky ve dne v noci. Denně prý tráví 12 až 14 hodin v úřadě. Chlubí se tím, že od nástupu k moci ani jednou nezrušil program kvůli nemoci. Nekouří cigarety, nepije alkohol a neužívá žádné drogy. Považuje se za čestného vůdce, který vede Bělorusko k prosperitě. Jeho život je dle něj série samých úspěchů. Sám sebe vidí jako oblíbeného spolupracovníka, jež je schopný vést jakýkoliv kolektiv. Realita je ale jiná – kdo o tom ale v Bělorusku nahlas mluví, v lepším případě skončí „jen“ ve vězení.